TDM výjimka a výhrada z ní ve světle trénování jazykových modelů generativní umělé inteligence – část IV.

Autor: JUDr. Jiří Čermák | Vloženo: 17. 9. 2025 15:20 | Přečteno: 7X

Výhrada z TDM výjimky (opt-out; viz první díl tohoto seriálu) se obvykle vykládá tak, že se vztahuje na celé dílo obecně, nikoli jen na jednotlivou rozmnoženinu. Právní úprava v DSM směrnici ani v českém autorském zákoně limit na konkrétní rozmnoženiny nestanoví. Nabízí se proto otázka, zda se výhrada z TDM výjimky vztahuje pouze na konkrétní rozmnoženinu, nebo na dílo obecně.

4.4       Jaký je rozsah výhrady (opt-out) z TDM výjimky, zejména zda se vztahuje pouze na konkrétní rozmnoženinu díla, ke které je výhrada připojena, nebo na dílo obecně?

Výhrada z TDM výjimky (opt-out) se většinou vykládá tak, že se vztahuje na celé dílo obecně, nikoli jen na jednotlivou rozmnoženinu, ke které je připojena. Právní úprava v DSM směrnici ani v českém autorském zákoně limit na konkrétní rozmnoženiny nestanoví, naopak používá pojem „dílo“[1].

Důvodem je již samotný účel a charakter toto výhrady. Výhrada má zabránit tomu, aby bylo samotné dílo (např. článek, skladba, fotografie), nikoliv konkrétní jeho rozmnoženina, užito pro TDM bez svolení nositele práv.

V praxi by bylo značně neefektivní a administrativně náročné označovat každou rozmnoženinu zvlášť; obecná účinnost výhrady je praktičtější a lépe odpovídá potřebám jak jednotlivých autorů, tak kolektivních správců, kteří často vydávají opt-out na celý svůj repertoár (což, jak je uvedeno výše, je právně sporné).

Dále, pokud by se výhrada vztahovala pouze na konkrétní rozmnoženinu, umožnilo by to snadné obcházení ochrany prostřednictvím získání díla z jiného zdroje, kde by výhrada označena nebyla.

Tedy účinnost výhrady na celé dílo (nikoliv na konkrétní rozmnoženinu) lépe chrání zákonný zájem nositelů práv na efektivní kontrolu využívání jejich autorských děl při TDM.

Proti tomu stojí výklad, že by se výhrada z TDM výjimky měla vztahovat pouze na konkrétní rozmnoženinu díla, ke které je připojena, nebo která se nachází na zdroji dat (webové stránce, databázi atp.), kde je výhrada uvedena.

Takové pojetí zajišťuje vyšší právní jistotu pro uživatele, kteří mohou jednoduše ověřit existenci výhrady přímo u rozmnoženiny, se kterou pracují. Například v situaci, kdy je výhrada učiněna jen v tištěné podobě knihy a není již uvedena v její elektronické verzi, se kterou TDM software pracuje, nebo kdy je výhrada učiněna hromadně (viz výše), je v podstatě nemožné ověřit, zda se na určité dílo výhrada vztahuje. Vzhledem k tonu, že není nikdy možné zcela vyloučit, že „výhrada byla někdy někde učiněna“, nemůže mít uživatel nikdy jistotu, že se může o TDM výjimku opřít. 

Přináší také větší flexibilitu samotným držitelům práv, kteří tak mohou rozhodnout, na které konkrétní rozmnoženiny díla výhradu uplatní a na které nikoliv, například s ohledem na rozdílné licenční podmínky nebo distribuční platformy.

Na definitivní závěry v nastíněné otázce je v tuto chvíli příliš brzy, protože soudy v této věci dosud nerozhodly a tak jednoznačná judikatura k rozsahu platnosti výhrady z TDM výjimky chybí. Bude ji však muset vyřešit německý soud ve sporech GEMA vs. Open AI a Gema vs. Suno AI, neboť GEMA se v tomto sporu opírá o hromadnou výhradu, která se ze své podstaty musí vztahovat na dílo jako celek, nikoliv na konkrétní rozmnoženinu díla.

5. Závěr (k celému seriálu na téma TDM výjimka)

Lze shrnout, že úprava TDM výjimky a výhrady (opt-out) z ní přináší řadu ryze právních otázek, které jsem se v tomto příspěvku pokusil nastínit.

K tomu přistupuje celá skupina otázek a nejasností praktických, zejména spojených s prokazováním existence TDM výhrady k určitému datu, a naopak s prokazováním toho, zda byly TDM činnosti provedeny až po zavedení této výhrady.

Další jsou nejasnosti týkající se určování rozhodného práva a aplikovatelnosti evropského institutu TDM v zemích, kde jsou modely AI zpravidla trénovány a odkud jsou provozovány (zejména USA a Čína).

Teprve čas ukáže, zda bude TDM výjimka – a zejména výhrada z ní – v praxi při strojovém učení AI a jejích jazykových modelů hrát podstatnou roli, nebo zda zůstane její význam spíše regionální (evropský) a tedy zanedbatelný.

Autor: JUDr. Jiří Čermák, cermak@lawyer.cz | LinkedIn

Jiří je advokátem v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., kde se specializuje na právo informačních technologií (především na počítačové a softwarové právo, internetové právo a outsourcing informačních technologií) a právo duševního vlastnictví (zejména právo ochranných známek, autorské právo a mediální právo) a na související spory. Působil více než 21 let jako advokát a partner v mezinárodní advokátní kanceláři Baker McKenzie v Praze, kde vedl oddělení pro právo duševního vlastnictví a technologie. 

___________________

[1] Viz čl. 4 odst. 3 DSM směrnice a méně jednoznačně i §39c odst. 2 AZ.