Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Rozsudek usedSoft potřetí

Autor: Petr Otevřel | Vloženo: 2. 9. 2013 00:09 | Přečteno: 2852X

Již od roku 2007 sledujeme na našich stránkách případ společnosti usedSoft, která prodává „použité“ sotfwarové licence. Poté, co byl z podnětu německého Nejvyššího soudu vydán rozsudek Evropského soudního dvora v této věci (viz. článek Zásadní rozhodnutí ESD v kauze usedSoft), vydal rozhodnutí i samotný Nejvyšší soud (BGH).

 

Průběh sporu

V říjnu roku 2005 společnost usedSoft zahájila „zvláštní slevovou akci na programové vybavení Oracle“, v jejímž rámci nabízela k prodeji „již použité“ licence k počítačovým programům společnosti Oracle. Přitom mj. uváděla, že legalita původního prodeje byla potvrzena notářským zápisem.

Zákazníci společnosti usedSoft, kteří dosud nejsou držiteli dotčeného počítačového programu společnosti Oracle, přitom měli rozmnoženinu programu stahovat přímo z internetové stránky společnosti Oracle, samozřejmě poté, co zakoupí „použitou“ licenci od usedSoft.

Společnost Oracle podala žalobu a požadovala, aby soud uložil společnosti usedSoft povinnost zdržet se shora uvedených „prodejů“, a byla úspěšná u soudů obou instancí. Společnost usedSoft proto podala opravný prostředek k německému Nejvyššímu soudu – Bundesgerichtshof (BGH).

Nejvyšší soud se s tzv. předběžnými otázkami obrátil na Evropský soudní dvůr (ESD), který vydal rozhodnutí, které výrazně rozšířilo možnost prodeje „použitých“ licencí, a to i v těch případech, kdy software není rozšiřován ve formě hmotných nosičů dat, jako např. CD, DVD.

 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Poté, co ESD vyložil předběžné otázky BGH, a to v rozhodnutí, které je dle mého názoru velice dobře zargumentováno, musel vynést rozsudek i samotný BGH.

ESD na jedné straně jednoznačně stanovil, že na prodej on-line nabytého softwaru se tak v plné míře uplatní princip vyčerpání práv, podle něhož autor nebo nositel autorských práv (např. právnická osoba – výrobce softwaru) poté, co poprvé prodá rozmnoženinu autorského díla, nemůže nad touto konkrétní rozmnoženinou vykonávat kontrolu jejího dalšího rozšiřování. Předání software on-line je dle ESD funkčním ekvivalentem předání hmotného nosiče dat – ESD tedy odmítnul argumentaci výrobců softwaru, že ke každému on-line prodeji je třeba souhlasu výrobce či jiného nositele autorských práv (a to i v případě, když si to v licenčních podmínkách výrobce takto vymíní a označí licenci jako „nepřevoditelnou“).

Na druhou stranu ESD uvedl ve své argumentaci řadu podmínek, které musí být splněny, aby bylo skutečně možné princip vyčerpání aplikovat. Jednou z těchto podmínek je např. nemožnost rozdělovat licence, které mají povahu tzv. Client-Server licence (tzn. software je nainstalován na server nabyvatele a přistupuje k němu stanovený maximální počet zpravidla souběžně pracujících uživatelů).

Jinou podmínkou je skutečnost, že dle rozhodnutí ESD dojde k vyčerpání autorských práv na rozšiřování rozmnoženiny tehdy, když výrobce softwaru vedle svolení ke stažení této rozmnoženiny z internetu na nosič dat, poskytnul k uvedené rozmnoženině také právo ji užít bez časového omezení.

Konečně je podstatná také okolnost, zda první nabyvatel rozmnoženiny v okamžiku prodeje „použité“ licence učinil svoji rozmnoženinu nepoužitelnou.

Soudy prvních instancí se těmito okolnostmi samozřejmě nezabývaly, protože měly (mylně) za to, že prodej softwaru staženého on-line není bez souhlasu nositele autorských práv vůbec možný. BGH tak neměl k dispozici skutková zjištění a důkazy nezbytné k posouzení toho, zda byly splněny podmínky uvedené v rozhodnutí ESD - jen v takovém případě by bylo možno označit postup usedSoft jako legální. Z tohoto důvodu BGH původní rozhodnutí zrušil a vrátil celou kauzu odvolacímu soudu, který by měl provést další dokazování a rozhodnout věc tentokrát již v intencích právního názoru ESD a BGH.

Závěr

Shora uvedené podmínky ze strany ESD jsou nové, možná ani strany sporu jim původně nepřikládaly velkou váhu. Další aplikace závěrů ESD v praxi tak určitě bude i nadále zajímavá v rámci trhu s licencemi. Při prodeji "použitých" licencí nelze ani po rozhodnutí ESD postupovat zcela bezstarostně. 


Aktualizace - duben 2015

Celá kauza usedSoft vs. Oracle dospěla k zajímavému konci. Poté, co německý BGH vrátil případ soudům nižších instancí k dalšímu projednání a zároveň jim dal vodítko, jaké důkazy je třeba provést, aby bylo možno učinit závěr o (ne)legálnosti prodeje použitého softwaru (více zde), vzal usedSoft své odvolání zpět. Tímto nabylo právní moci původní osm let staré rozhodnutí soudu první instance z roku 2007, podle kterého je prodej použitého softwaru, jak byl popsán v rozhodnutí ESD (více zde) nelegální.

Je však zřejmé, že tuto prohru bude usedSoft interpretovat jako svou výhru, protože rozhodnutí ESD v kauze usedSoft vs. Oracle je stále platné a jeho závěry jsou na software povinny aplikovat národní soudy v celé EU. V tomto konkrétním sporu by navíc s ohledem na dost přísné podmínky stanovené ze strany ESD a BGH, které musí prodejce splnit, pravděpodobně usedSoft neunesl důkazní břemeno. 

Na druhou stranu je tohoto zpětvzetí ze strany usedSoft škoda, protože by bylo zajímavé sledovat právě prokazování toho, že byly naplněny všechny podmínky k legálnosti prodeje softwaru společnosti Oracle. Takto stále tyto zdánlié detaily nejsou příliš jasné, což snižuje právní jistota účastníků těchto transakcí s použitým softwarem.

 

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz

Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.