Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Rozhodnutí NS - hranice odpovědnosti výrobce účetního software

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 21. 1. 2008 08:49 | Přečteno: 4013X

Zajímavé rozhodnutí k odpovědnosti výrobců účetního software publikoval Nejvyšší soud. V uvedeném případě výrobce zhotovil účetní software na míru, objednatel však odmítnul uhradit jeho cenu. Poté, co výrobce zažaloval objednatele o zaplacení ceny, ten uplatnil tzv. vzájemný návrh, ve kterém se domáhal částky téměř tak vysoké jako cena software, a sice z titulu náhrady škody. Škoda měla vzniknout tím, že objednatel nějakou dobu vystavoval prostřednictvím účetního software faktury, na nichž bylo přednastavené špatné číslo účtu objednatele.
Nejednotnost rozhodování soudů
 
Na celém případě je zajímavé i to, jak nejednotně a protichůdně mohou posoudit jednotlivé soudní instance případ, pokud není smluvní vztah upraven podrobnou smlouvou.
 
Takto soud I. stupně dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, jakou povinnost výrobce software porušil, kromě obecné povinnosti jednat tak, aby nevznikla škoda. Podle názoru soudu byla smlouva neplatná a objednatel tak neměl právní důvod nechat žalobkyni vypracovat formulář jeho faktury, protože neexistoval žádný smluvní vztah. I když výrobce software spolupráci na tomto formuláři připustil, objednateli nic nebránilo, aby faktury s vyplněnými údaji před odesláním svým zákazníkům zkontroloval a opravil, a tak předešel škodě. Soud neshledal v jaké míře mělo porušení uvedené obecné povinnosti výrobce vliv na vznik a výši žalovaným uplatňované škody, proto vzájemný návrh žalovaného zamítl.
 
Soud II. stupně nezpochybňoval skutečnost, zda vůbec vzniknul smluvní vztah mezi účastníky sporu. Soud naopak vyšel z toho, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o dílo o zavedení a podpoře automatizovaného systému pro sledování oběhu zboží podle § 536 obchodního zákoníku. Soud II. stupně vyšel dále ze zjištění, že chybné bankovní spojení do systému vložil pracovník výrobce software, proto se jednalo o vadné smluvní plnění, čímž výrobce porušil svůj závazek provést dílo řádně. Mimoto porušil svoji zákonnou povinnost podle § 415 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) – počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku. Soud II. stupně připustil, že objednatel mohl při pečlivé kontrole faktur škodě zabránit – mohl uvedené chybné číslo bankovního účtu odhalit a údaj opravit, ale při zvažování toho, na kolik má za škodu odpovídat výrobce software, který ji způsobil, a nakolik objednatel, který ji mohl zabránit, dospěl k závěru, že odpovědnost musí nést především ten, kdo škodu způsobil a teprve v druhé řadě (a v menší míře) ten, kdo škodě nezabránil. Odvolací soud tedy přiznal objednateli nárok na náhradu škody ze dvou třetin a ve zbývající části (v jedné třetině) nárok zamítl.
 
Odůvodnění Nejvyššího soudu
 
Už po dvou protichůdných projednáních soudů nižších stupňů se účastníci sporu mohli cítit jako na houpačce. A jak rozhodnul celý spor Nejvyšší soud? Ten rozsudek soudu II. stupně z důvodu nesprávného právního posouzení zrušil a vrátil mu jej k dalšímu projednání. Soud II. stupně však již bude vázán názory a východisky Nejvyššího soudu, které uvádíme dále.
 
Nejvyšší soud připomenul, že obecnými předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 373 obchodního zákoníku jsou protiprávní jednání spočívající v porušení povinnosti ze závazkového vztahu, vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Obchodní zákoník upravuje obecnou odpovědnost za škodu jako objektivní, s tím, že současně upravuje možnost zprostit se této odpovědnosti za pomoci tzv. liberačních důvodů.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním výrobce software není v posuzovaném případě dána. Příčinná souvislost byla přerušena tím, že objednatel byl ve smyslu § 384 odst. 1 obch. zák. před odesláním faktur povinen překontrolovat jejich náležitosti, a pokud tak neučinil, porušil svoji povinnost odvrátit škodu. Podle § 384 odst. 1 obch. zák. je osoba, které hrozí škoda, povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba (výrobce) není povinna nahradit škodu, která vznikla tím, že poškozený (objednatel) tuto povinnost nesplnil. Jestliže odvolací soud dovodil, že výrobce software porušil povinnost předcházet škodám v menší míře než objednatel, je takovýto závěr odvolacího soudu nesprávný, protože až porušením povinnosti objednatelem, spočívající v jeho jednání - nedostatečné kontrole údajů ve fakturách, došlo ke vzniku škody. Výrobce software proto neodpovídá za škodu, neboť objednatel nesplnil ve smyslu § 384 odst. 1 obch. zák. svoji povinnost k odvrácení škody a v důsledku porušení uvedené povinnosti škoda vznikla.
 
Závěr
 
Domnívám se, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je věcně správné, protože zamezil příliš extenzivnímu pojetí odpovědnosti za škodu na straně zhotovitele. V každém případě jsem však přesvědčen, že celému sporu se dalo předejít v případě podrobnější a preciznější smluvní úpravy. Jsou-li smlouvy dobře vystavěny a je-li dobře upraveno předání a převzetí díla a jeho kontrola, pak si mnozí šťouralové nechají zajít chuť na vedení soudních sporů.
 
 
 
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodním a autorským právem. Je členem Právního klubu Sdružení pro informační společnost (SPIS) a České společnosti pro systémovou integraci.