Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Nekalá soutěž v IT podnikání

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 21. 1. 2008 18:27 | Přečteno: 5195X

Nekalá soutěž v při podnikání v IT může mít několik podob. Proto mají IT firmy oprávněně obavu z odchodu klíčových zaměstnanců (ať již manažerů nebo programátorů), kteří by mohli důvěrné a citlivé informace sdělit konkurenci nebo sami využít ke konkurenčnímu podnikání. Následující článek by měl blíže tuto problematiku nastínit a najít pokud je to vůbec možné určité mechanismy, jak takovému konkurenčnímu zneužití informací předejít a jak proti němu následně bojovat.

Důvěrné informace a nekalá soutěž

V rámci svého podnikání by každá IT firma měla dbát na ochranu pro ni klíčových informací, zejména zdrojových kódů počítačových programů, obsahu neveřejných databází, znalosti cenové politiky vůči konkrétním zákazníkům atd. Všechny tyto informace lze zahrnout pod obchodní tajemství (blíže viz článek „Ochrana obchodního tajemství a důvěrných informací v podnikání“). IT firma by tedy měla učinit veškerá možná opatření proti zneužití těchto informací. Nejednou jsme se setkali s jevem, kdy programátor měl k dispozici veškeré zdrojové kódy počítačových programů svého zaměstnavatele (ať už doma, jelikož pracoval doma na svém počítači nebo počítači, který mu byl svěřen k výkonu práce) a přemýšlel o ukončení vztahu se zaměstanavtelem a se zahájením vlastního konkurenčního podnikání.

Jak vypadá faktická ochrana před zneužitím takových dat? V první řadě by IT firma měla mít zdrojové kódy svých programů uloženy na datových nosičích např. v bezpečnostních schránkách bank nebo v bezpečných datových centrech. Stejně tak pokud se jakékoliv klíčové informace nacházejí na serveru IT firmy, pak by měl být omezen přístup k tomuto serveru. V neposlední řadě je taky řešení faktická kontrola činnosti zaměstnance a jejich odpovídající ohodnocení. Právními kroky se pak rozumí především úprava vnitřních předpisů zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům nebo externím dodavatelům a ochraně citlivých informací. Tato úprava by se měla projevit buď v pracovní smlouvě nebo v pracovním řádu či jiném vnitřním předpisu (např. směrnice o ochraně důvěrných informací) a ve smlouvách s dodavateli. Samozřejmě, že lze namítat, že tato opatření nezamezí zneužití důvěrných informací, nicméně mají úplně jiný smysl, a to je obranný v okamžiku, kdy k takovému zneužití dojde. Obrana pak samozřejmě spočívá v podání nekalosoutěžní žaloby doplněné o předběžné opatření. Jestliže tedy bývalý zaměstnanec (případně i osoba spolupracujíc na jiném smluvním základě) se dopustí zneužití obchodního tajemství, pak zajisté naplní znaky nekalé soutěže uvedené v § 51 obchodního zákoníku - porušováním obchodního tajemství, kterým je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dověděl) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce (např. jakožto členu statutárního orgánu). Dle obchodního zákoníku ovšem k takové nekalé soutěži dojde jen naplňují-li zneužité informace znaky obchodního tajemství vyjmenované v § 17, mimo jiné, že se nejedná o běžně dostupné informace a zejména, že podnikatel tyto informace kvalifikovaným způsobem chrání. Soud pak posuzuje, zda tato ochrana obchodní tajemství byla či nebyla dostatečná. Proto je vhodné ji mít dostatečně právně ošetřenou ve vnitřních předpisech zaměstnavatele či ve smlouvách a současně i fakticky bránit uniku citlivých informací.

Ochrana citlivých dat a obchodního tajemství IT firmy, by měla být teda zajištěna v okamžiku, kdy dochází k odchodu zaměstnance, externího dodavatele (např. programátora), člena statutárního orgánu, ale také i společníka.


Případ bývalého společníka (rozhodnutí 32 Odo 1566/2005)

Ačkoliv je naše judikatura v oblasti IT velice skromná, lze najít rozhodnutí Nejvyššího soudu, který řešil situaci, kdy bývalý společník údajně začal po odchodu z firmy podnikat jako konkurenční subjekt  a začal nabízet jiným osobám počítačový program, který měl shodné znaky s původním programem IT firmy, v níž byl společníkem. Žaloba se domáhala ochrany proti nekalé soutěži (klamavého označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti). Žalovaný podle žaloby začal inzerovat svůj produkt s tím, že se jedná o další produkt a číselné označení jeho produktu je vyšší než číselné označení dosavadních produktů žalobce, čímž se snaží vyvolat dojem kontinuity produktů a domněnku, že se jedná o produkt žalobkyně. Podle smlouvy o převodu obchodního podílu měl žalovaný povinnost zdržet se po dobu 10 let jakéhokoli chování a jednání, které by mohlo vést k utrpění újmy společnosti, zejména poskytovat důvěrné informace, které získal za dobu své působnosti ve společnosti, a to pod sankcí 50.000,-Kč.

Nakonec v neprospěch žalobce vypovídal autor programu žalovaného, když uvedl, že od žalovaného žádné podklady nedostal, neboť je získával z veřejně dostupných zdrojů. „Ze znaleckého posudku vyplynulo, že podoba obou programů je dána stavem technického rozvoje použitých standardních programovacích prostředků, důsledkem analýzy požadavků uživatelů a zkušenosti autorů, a že tvůrce programu … nepoužil při jeho vytvoření algoritmy ani datové struktury využívané jiným programem. Soud prvního stupně dospěl tedy k závěru, že v řízení nebylo prokázáno nekalosoutěžní jednání žalovaného spočívající v porušení obchodního tajemství žalobkyně. Stejně tak nabídkou a prodejem programů … a následujících verzí se žalovaný nedopustil porušení převzaté smluvní povinnosti a nezpůsobil žalobci újmu (toto ujednání neobsahuje zákaz konkurence ve shodném předmětu podnikání).“

Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že tvrzené nekalosoutěžní jednání žalovaného nebylo prokázáno. Odvolací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o tom, že by žalovaný využil svých znalostí okruhu zákazníků a cenové politiky žalobkyně, když žalobkyně tato svá tvrzení nijak nedoložila.

Žalobce napadl pak rozsudek odvolacího soudu dovoláním, ve kterém shrnul požadované žalobní nároky a doplnil, že došlo k odcizení databáze žalovaným, kdy byly v databázi žalovaného neobvyklé absolutní shody konkrétních věcných údajů, včetně údajů náhodných, tj. údajů chybných jinde (ve zdrojích databáze) neuvedených. Nicméně i přesto žalovaný v dovolání uvedl, že nemůže mít úspěch z hlediska práva autorského (tj. porovnáváním algoritmů, datových struktur a zdrojových kódů), neboť počítačový program, o který opírala žaloba svá tvrzení byl dle názoru žalobce přepracován takovým způsobem, že není možno určit autorství, resp. odcizení takového programu žalovaným.

Nejvyšší soud potvrdil správnost skutkových zjištění obou předchozích soudů, když konstatoval, že se nepodařilo žalobci unést důkazní břemeno ve vztahu k nekalosoutěžnímu jednání. Chybou bylo samozřejmě, že žalobce nežaloval konkurenční subjekt pro porušení autorskoprávních předpisů a zejména příliš obecné ujednání o zákazu jednání, které může znamenat újmu bez výslovného zákazu konkurenčního jednání.

 

Závěr

Z výše uvedeného a zejména z popsaného soudního případu lze dovodit několik závěrů:

-         obecná úprava zákazu zneužití obchodního tajemství není dostačující. V soudním řízení je jen těžko prokazatelné porušení obchodního tajemství v rámci konkurenčního boje, natož pak prokázání škody skutečné či ušlého zisku.

-         je nutné co nejpřesněji vymezit na co se povinnost mlčenlivosti vztahuje, jaká je výše smluvní pokuty za porušení této povinnosti, co všechno spadá pod zneužití těchto informací.

-         doporučuji zakázat osobě, která odchází z firmy nebo ukončuje smluvní vztah s firmou chovat se konkurenčně, a to jakýmkoliv přímým či nepřímým způsobem se podílet na podnikání konkurence. Ve vztahu k zaměstnancům je to dost problematické, jelikož konkurenční doložka není dosti účinným nástrojem. Je to z toho důvodu, že zaměstnavatel je povinen jeden rok po skončení pracovního poměru platit průměrnou mzdu zaměstnanci, který může fakticky pracovat ve prospěch konkurence nebo sdělit ji důvěrné informace a bývalý zaměstnavatel v takovém případě nic neprokáže.

-         dojde-li k neoprávněnému porušení práv k softwaru např. zcizení zdrojových kódů nebo databáze, pak je nutné žalovat takovou osobu jednak pro porušení autorského zákona a jednak z důvodu nekalé soutěže. Pokud pak dojde ke zjevnému přepracování počítačového programu konkurencí vytvořeného na objednávku nebo v zaměstnaneckém poměru, pak by soudy měly brát v úvahu, že se jedná o zásah do autorského práva dle příslušných ustanovení autorského zákona. Nicméně takové přepracování počítačového programu nebo databáze, které byly zcizeny, je potřeba prokázat (a to na základě znaleckého posudku a jedinečnosti určitých prvků programu či databáze nebo jeho chyb, které nemohou být dílem náhody).

-         zneužití obchodního tajemství by měla předcházet faktická a právní opatření (omezený přístup ke klíčovým informacím, právní úprava ochrany obchodního tajemství ve vnitřních předpisech firmy apod.).

-         samozřejmě, že určitou jistotu pak v podnikání dává budování dobrého jména firmy.

 

 

Autor: JUDr. Lukáš Jansa

Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, problematikou informačních technologií a databází, pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT a obchodního práva v odborném časopise IT Systems, EKONOM, Právní rozhledy a na stránkách pravoit.cz.