Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Videoservery a práva třetích osob

Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 30. 11. 2007 15:16 | Přečteno: 3693X

Vzhledem k reakcím na článek "Návrat odpovědnosti provozovatelů videoserverů za obsah zveřejněných snímků?", uveřejněný v předminulém newsletteru, bych se k této problematice ještě rád vrátil v poněkud obecnější rovině. V tomto článku bylo zmiňováno rozhodnutí Městského soudu v Paříži ve věci Dailymotion, které znamená zásadní rozšíření odpovědnosti provozovatelů videoserverů za obsah zveřejněných snímků, nad rámec a dokonce proti smyslu relevantních právních předpisů (tedy Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti a příslušných francouzských zákonů, které ji provádějí). Jakým způsobem provozovatelé videoserverů na tuto skutečnost reagují?

Uživatelské podmínky

V uživatelských podmínkách Youtube, Dailymotion a dalších serverů se nalézají ustanovení, vztahující se k ochraně třetích osob před porušováním jejich práv ze strany uživatelů (tj. přispívatelů, tedy osob, které na tyto servery videosnímky aktivně umísťují). V rovině duševního vlastnictví spočívá princip videoserverů v tom, že jim, a v souladu s ustanoveními uživatelských podmínek i jiným uživatelům, udělují přispívatelé nevýhradní, bezúplatnou a převoditelnou licenci k zveřejňování a prezentaci vložených videosnímků. Tato licence umožňuje těmto subjektům nekomerční reprodukci a prezentaci těchto snímků.

Např. dle uživatelských podmínek Youtube bude vyloučen z uživatelské komunity ten uživatel, jenž se opakovaně dopustí porušení autorských práv. Jednoduše řečeno, tomu, kdo dvakrát umístí na Youtube obsah, chráněný autorským právem, a poruší tak právo třetí osoby k tomuto obsahu, provozovatel serveru jeho uživatelský účet zruší včetně všech videosnímků, které byly prostřednictvím tohoto účtu na server umístěny. Samozřejmě za předpokladu, že se tuto skutečnost provozovatel dozví. Provozovatel však není povinen jakýmkoli způsobem zjišťovat identitu takového uživatele, vzhledem k tomu, že identifikační údaje uživatelů, nezbytné pro zřízení účtu, jsou čistě deklaratorní a slouží k prostému odlišení jednoho uživatele od druhého.

Hovoříme-li v této souvislosti o obsahu, chráněném autorským právem, jedná se často o záznamy, na něž se vztahuje ochrana práv výkonného umělce k uměleckému výkonu (u nás § 67 a násl. autorského zákona). Přispívatelé Youtube, kteří bez jakéhokoli souhlasu či licence umístili na videoservery záznamy představení, scének nebo jiných uměleckých vystoupení, byli už několikrát terčem žalob ze strany výkonných umělců. Vzhledem k nemožnosti určit identitu přispívatelů se však umělci obrátili proti provozovatelům. Tak například televizní společnost CANAL+ obvinila server KEWEGO z uveřejnění některých relací této společnosti, stejně jako společnost Dailymotion čelila obvinění ze strany francouzského komika Lafesse (viz. výše zmíněný předchozí článek, zabývající se touto problematikou).

 

Žaloba na Youtube + Google

Rovněž gigant mezi videoservery Youtube čelí v současné době skrze svou mateřskou společnost Google ve Spojených státech hromadné žalobě ze strany sportovních a hudebních asociací, která byla iniciována anglickou fotbalovou asociací Football Association Premier League Ltd. a nezávislým hudebním vydavatelstvím Bourne Co. Zápasy Premier League jako nejsledovanější ligové fotbalové soutěže na světě jsou vysílány ve 204 zemích, přičemž licenční vysílací práva tvoří nejpodstatnější část příjmů asociace. Podobný problém se samozřejmě týká i jiných organizací. Youtube je vytýkáno, že nejenže „úmyslně umožňuje, usnadňuje a vyzývá k masovému porušování autorských práv“, ale dokonce neplní povinnost díla chráněná autorským právem ze svého serveru odstranit, a zavést skutečně účinnou technologii pro předcházení porušování autorských práv.

Youtube zavedl ochranu autorských práv prostřednictvím tzv. Digital Millennium Copyright Act, kdy uživatel, který se domnívá, že zveřejnění určitého videosnímku porušuje jeho autorská práva, má možnost kontaktovat příslušnou osobu provozovatele serveru s potřebnými informacemi. Prokáže-li se porušení autorských práv, je provozovatel oprávněn a dokonce povinen obsah neprodleně stáhnout. Problémem však je, že neexistuje žádný mechanismus na odfiltrování videosnímků, které už byly jednou odstraněny z důvodu porušení autorských práv, a tedy v případě, že někdo snímek umístí na server znovu po jeho odstranění, se musí celá procedura opakovat, oprávněný tedy musí znovu zjistit jeho zveřejnění, opět kontaktovat provozovatele s relevantními důkazy, a vyčkat na rozhodnutí o jeho odstranění. Dle žalobců trvalo Youtube až 7 dní, než v rámci této procedury odstranil závadná videa, ačkoli tak má učinit neprodleně.

Navíc je vedle těchto faktů nutno přihlédnout k další skutečnosti, a totiž že videoservery mohou sloužit k šíření snímků, porušujících osobnostní práva jednotlivců.

 

Hranice odpovědnosti dle rozhodnutí Dailymotion

Odpovědnost provozovatelů je odpovědností tzv. „host providerů“, tedy poskytovatelů volného prostoru na internetu. Obecně nemají tito poskytovatelé povinnost aktivně vyhledávat snímky, porušující autorská či jiná práva (vzhledem k množství příspěvků to ani není možné), jejich odpovědnost za zveřejnění těchto snímků je založena pouze v případě, že se o umístění těchto snímků dozví a neprodleně je ze svých serverů nestáhnou. Rozhodnutí ve věci Dailymotion je typickým příkladem extenzivního výkladu situace ve prospěch nositelů autorských práv, kdy odpovědnost host providerů podstatně rozšířilo:

Společnost Dailymotion musí být považována za informovanou o nelegálnosti snímků umístěných na jejím serveru, nebo alespoň o potenciální možnosti takové nelegálnosti; proto je povinna nést za toto umístění odpovědnost, aniž by tento fakt jakkoli snímal odpovědnost z konkrétních uživatelů, kteří snímky na serveru umístili; těmto uživatelům však Dailymotion dala k porušení autorských práv prostředky. Proto musí nést svou část odpovědnosti.

 

Závěrem

Přihlédneme-li k dosavadnímu vývoji, je nutno konstatovat, že videoservery už dávno nejsou odkázány jen na prosté sdílení domácích videí s netradičním nebo jinak osobitým obsahem. Staly se například výborným prostředkem pro šíření reklamy, kdy uživatelé umísťují na servery své reklamní spoty, a využívají tak neustále rostoucí sledovanosti. Rovněž některé instituce začaly tímto způsobem komunikovat s veřejností, příkladem budiž tématický kanál Evropské Komise, dostupný na Youtube, nebo vyjádření bývalého britského ministerského předsedy Tonyho Blaira k aktuálním tématům. Dá se proto očekávat, že videoservery nebudou nuceny ubírat se cestou zveřejňování děl chráněných autorským zákonem, aby si udržely svou uživatelskou obec, ale budou moci využít dalších možností, které jim jejich popularita skýtá.


Autor: Petr Mališ

Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami a rovněž obchodním a pracovním právem. Je absolventem Právnické fakulty UP v Olomouci a Filozofické fakulty UP, obor francouzština-andragogika. Mezi jeho zájmy patří právo Evropských společenství a odborné překlady do francouzského jazyka