Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Tendence v ochraně ochranných známek s dobrým jménem

Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 31. 10. 2007 10:48 | Přečteno: 4908X

Záměrem majitele ochranné známky je ochrana a snadná identifikace zboží nebo služeb, které nabízí. Běžná ochranná známka však tuto ochranu zajišťuje pouze pro třídy zboží a služeb, pro něž je přihlášena.* Existují však i ochranné známky, které požívají ochrany širší. Přihlašovatel označení, které by s takovou známkou kolidovalo, se vystavuje riziku námitek, i když své označení používá pro výrobky nebo služby zcela odlišné. Tento článek se zabývá případem kolize nepřihlášeného označení s ochrannou známkou s dobrým jménem.
Ochranná známka běžná, všeobecně známá a ochranná známka s dobrým jménem
Majitel ochranné známky má výlučné právo zabránit všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby při obchodní činnosti užívaly shodná nebo podobná označení pro zboží nebo služby, které jsou stejné nebo podobné těm, pro které byla ochranná známka zapsána, jestliže by takové užívání mělo za následek pravděpodobnost záměny.
Některá označení však požívají ochrany širší, než pouze v rámci určitých tříd výrobků a služeb. Jak vyplývá z mezinárodních (Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví) i národních (v České republice zákon č. 441/2003 o ochranných známkách, nebo ve Francii Zákoník duševního vlastnictví) předpisů, vedle běžných (prostých) ochranných známek rozlišujeme i známky všeobecně známé a známky s dobrým jménem.
Všeobecně známá známka (přesnější označení by možná bylo všeobecně známá značka) je takové označení, které svou známost získalo nikoliv zápisem do rejstříku ochranných známek, ale získáním všeobecné známosti mezi spotřebiteli. Požívá proto ochrany bez ohledu na formální zápis nebo na jeho rozsah, ale jen v rozsahu materiální všeobecné známosti u veřejnosti. Všeobecně známá známka tedy není chráněna pro všechny výrobky a služby, ale jen pro ty z nich, pro které se stala v příslušném okruhu veřejnosti všeobecně známou.
Naproti tomu známka s dobrým jménem je známkou natolik silnou, že identifikuje svého majitele od jiných osob bez omezení na určitý druh zboží nebo služeb, a to i v tom případě, není-li zapsána do rejstříku ochranných známek. Dobré jméno je u ochranné známky vyjádřením toho, že veřejnost známku v důsledku jejího užívání zná a spojuje ji s dobrými vlastnostmi, které u výrobků nebo služeb, nesoucích toto označení očekává. Skutečnost, že označení je natolik silné, že vlastně identifikuje svého majitele napříč celým spektrem výrobků i služeb, samozřejmě významně zvyšuje jeho hodnotu. Známka s dobrým jménem je známka,, která je veřejnosti známá, se silnou rozlišovací schopnosti a atraktivitou.
 
Zákonná úprava ochranných známek s dobrým jménem
Zákon č. 441/2003 o ochranných známkách zmiňuje ochranné známky s dobrým jménem v souvislosti s námitkami třetích osob proti přihlašovanému označení. Proti takovému označení může totiž podat námitky vlastník starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu (§ 7 odst. 1 písm. b).
Francouzské soudy tento rok řešily konflikt označení (přesněji domény), používaného třetí osobou, s ochrannou známkou s dobrým jménem. Podle čl. 713-5 francouzského zákona o duševním vlastnictví „použití ochranné známky s dobrým jménem  pro výrobky či služby, které nejsou shodné s těmi, pro něž je známka registrována, jinou osobou než vlastníkem ochranné známky, zakládá odpovědnost této osoby za porušení práv plynoucích z průmyslového vlastnictví, pokud je toto použití způsobilé způsobit vlastníkovi ochranné známky újmu, nebo pokud toto použití znamená neoprávněné zneužití této známky.“
Jak vidno, francouzská právní úprava ochrany známek s dobrým jménem stanovuje určitá kritéria, která musí známka splnit, aby mohla požívat zvýšené ochrany. Vlastník známky s dobrým jménem, která požívá ochrany podle výše uvedených ustanovení, musí 1) dokázat, že jeho známka má dobré jméno, 2) že užívání jeho známky mu způsobuje škodu nebo znamená neoprávněné zneužití známky.
Problémem však nadále zůstává posouzení, zda má konkrétní známka dobré jméno mezi spotřebiteli, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že neexistuje oficiální seznam ochranných známek s dobrým jménem (na rozdíl od známek všeobecně známých), je nutno posuzovat každý případ individuálně. A, jak se v konkrétní francouzské kauze ukázalo, posuzující orgány (Úřad průmyslového vlastnictví, soudy) mohou na základě aplikace rozdílných kritérií dojít k rozdílným názorům.
     
Případ „desperados“
V daném případě zaregistrovala společnost Atari Europe domény „desperadosgame.com“ a „desperadosgame.net“, pro účely provozování internetových stránek propagujících hru „desperados“. Používání tohoto názvu vedlo společnost Brasserie Fisher, která má od roku 1996 zaregistrovánu ochrannou známku „desperados“ pro svou značku piva, k podání žaloby z důvodu zneužití dobrého jména známky. Je nutno si povšimnout, že ze strany porušovatele (spol. Atari Europe) šlo o pouhou registraci domén, a nikoliv registraci ochranných známek, a že tyto domény byly využívány v rámci zcela jiné oblasti výrobků a služeb, než pro které je registrována známka „desperados“.
      Soud prvního stupně sice známce „desperados“ dobré jméno přiznal, na druhou stranu však nárok žalobce neuznal, protože dle jeho názoru nebyly předloženy dostatečné důkazy o zneužití dobrého jména známky. Zmíněné ustanovení zákona o duševním vlastnictví bylo soudem vyloženo restriktivně, s odůvodněním, že jeho extenzivní výklad by umožnil majitelům známek využívat příliš monopolního postavení.
Toto rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem, což potvrdil i soud dovolací.
Francouzský Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí o dovolání důsledně odlišuje známku všeobecně známou od známky s dobrým jménem. Tyto příbuzné pojmy jsou často předmětem sporných výkladů. Jak vyplývá z předchozích rozhodnutí francouzských soudů, záměrem zákonodárce bylo přiznat ochranu podle výše citovaného článku 713-5 zákona o duševním vlastnictví pouze známkám s dobrým jménem, jinak řečeno těm, které jsou charakterizovány všeobecnou známostí mezi spotřebiteli a značnou atraktivitou i mimo odvětví, v rámci nichž jsou zaregistrovány. V případě známky „desperados“ sice soud prvního stupně tomuto označení přiznal dobré jméno, nepřiznal mu však atraktivitu i mimo odvětví, v němž je registrováno. Dle odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně se nelze domnívat, že by spotřebitelé, kteří nekonzumují alkohol, znali pivo „desperados“. Soud prvního stupně aplikoval na posouzení dobrého jména známky zcela odlišná kritéria než soudy vyšší.
Tento závěr nebyl přijat odvolacím soudem, protože dle jeho názoru je známka „desperados“ známa mnohem širšímu okruhu spotřebitelů, než pouze konzumentům piva, což z ní činí známku s dobrým jménem. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se jednat pouze o známku všeobecně známou (pokud by se prokázalo, že svou všeobecnou známost získala užíváním, bez ohledu na zápis).
 
Výklad pojmu „dobré jméno“
Z uvedeného je vidět, že natolik významný pojem jako „dobré jméno“ je vykládán soudy zcela rozdílně. To rovněž brání důslednému využívání ochrany, kterou zákon o duševním vlastnictví známkám s dobrým jménem přiznává.
Za povšimnutí stojí, že francouzský Nejvyšší soud je zastáncem extenzivního výkladu ust. čl. 713-5 zákona o duševním vlastnictví. V praxi to znamená, že jakékoliv využití ochranné známky s dobrým jménem pro jiné výrobky a služby, než pro něž bylo označení zaregistrováno, je zneužitím dobrého jména a zakládá odpovědnost zneuživatele. Při tomto zneužití nemusí být naplněna triáda „jednání-následek-příčinná souvislost“, nemusí být tedy přímo způsobena žádná škoda. Škoda se předpokládá automaticky. Vlastník známky je chráněn nikoliv proti zásahu do práv ke známce jako takovým, ale proti ekonomickým dopadům takového zásahu. Třetí osoba má zájem dosáhnout zisk prostřednictvím dobrého jména, zaregistrovaného vlastníkem, a postihováno je právě toto parazitní jednání třetích osob.
 
Závěrem
Francouzská judikatura posiluje tendenci zvýšené ochrany známek s dobrým jménem, což však v praxi může mít závažné dopady pro třetí osoby ve volbě označení pro jejich výrobky a služby. Rozšiřování míry ochrany známek s dobrým jménem může vést k nadměrnému posílení monopolního postavení jejich vlastníků, přičemž kritéria výkladu a aplikace pojmu „dobrého jména“ nejsou mezi příslušnými orgány sjednocena. Je pochopitelné, že existují ochranné známky, které mají díky své rozlišovací schopnosti nesrovnatelně větší atraktivitu a hodnotu, než známky ostatní, a tím pádem si zaslouží zvýšenou ochranu. Soudy by však měly být schopny posoudit, kdy jde o nutnost zvýšené ochrany, a kdy už tato ochrana hraničí spíše se zneužíváním postavení majitele známky.
 
 
*Pro účely registrace ochranných známek jsou označení zatříděna do tříd výrobků a služeb podle Mezinárodního třídníku výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek – tzv. Nicejské třídění, v současnosti 9. verze). Třídění obsahuje 45 tříd, z toho třídy 1-34 se týkají výrobků, a třídy 35-45 služeb. Běžná ochranná známka chrání zboží nebo služby, spadající do tříd, pro něž je zapsána.
 
 
Autor: Petr Mališ
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami a rovněž obchodním a pracovním právem. Je absolventem Právnické fakulty UP v Olomouci a Filozofické fakulty UP, obor francouzština-andragogika. Mezi jeho zájmy patří právo Evropských společenství a odborné překlady do francouzského jazyka