Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Rozhodné právo sporů z internetových transakcí

Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 31. 3. 2008 16:42 | Přečteno: 3658X

Objem smluv a transakcí, uzavíraných a prováděných přes internet, nepřestává neustále narůstat - to platí jak pro transakce obchodněprávní, tak i pro spotřebitelské nákupy na internetu. V případě, že ze smlouvy, uzavřené prostřednictvím internetu, nevznikne žádný spor, mohou si obě strany užívat svobody, rychlosti a neomezenosti, které takový způsob uzavírání smluv nabízí. Pokud však ze smlouvy spor vznikne, strany snadno narazí na některá specifická úskalí, spojená s uzavíráním smluv přes internet - jedním z nich je i problematika rozhodného práva, jímž se smlouvy a eventuelní spory z nich vzniklé řídí, a pravomoci soudu, jenž by měl v dané věci rozhodovat.
Vývoj v rozhodování soudů
Ve vztahu k těmto transakcím je rozhodujícím specifikem fakt, že internetové stránky jsou ve většině případů přístupné z kteréhokoli místa na světě (a tedy z místa působnosti kteréhokoli právního řádu). Judikatura soudů ve světě se v této věci stále vyvíjí směrem ke stále sofistikovanějším přístupům k učení rozhodného práva, jak dokazuje i série rozhodnutí francouzských soudů, vydaných v průběhu posledních let. Zpočátku bylo kritérium pro to, aby soud uznal svou pravomoc, jednoduché - jak vyplývá z rozhodnutí francouzského Kasačního soudu ve věci Castellblanch v. Roderer z roku 2003, stačilo v tomto případě prokázat, že stránka je v dané zemi přístupná uživatelům internetu.
Takové kritérium je ovšem značně zjednodušující, a může vést ke stěží realizovatelným důsledkům. O tom se přesvědčila i známá firma Yahoo!, Inc., provozující server Yahoo a jeho mutace. Po té, co bylo ve Francii zjištěno, že na jejích stránkách bylo možno koupit v internetové aukci předměty a knihy, propagující fašismus, rozhodl francouzský soud, že stránka musí být znepřístupněna francouzským uživatelům internetu. Ve Francii totiž, stejně jako v mnohých dalších zemích, platí zákon zakazující propagaci fašismu, a tedy i prodej předmětů jej propagujících. Pro to, aby francouzský soud aplikoval francouzský zákon, mu stačilo kritérium přístupnosti daných stránek s internetovou aukcí ve Francii. Daný příkaz znepřístupnit stránky francouzským uživatelům je ovšem těží realizovatelný - přístup ke stránkám by musel být odepřen komukoliv, kdekoliv na světě. Firma Yahoo se proto obrátila na soud ve Spojených státech, který následně prohlásil zmíněné rozhodnutí francouzského soudu za nevykonatelné v USA. Pokud by totiž Yahoo francouzské rozhodnutí respektoval, stránka by nebyla přístupná ani občanům v USA, což by bylo v rozporu se svobodou projevu, tedy jednou z hlavních svonod, zaručených Ústavou Spojených států.
Pokud bychom kritérium přístupnosti stránky domysleli do důsledků, musel by každý subjekt, působící na internetu, znát legislativu všech zemí, v nichž jsou dostupné jeho stránky - tedy, jak vyplývá ze samotné povahy internetu, legislativu zemí celého světa. Proto byly soudy nuceny hledat přesnější kritéria, která nevedou k natolik absurdním důsledkům. V rozhodnutích ve věci Hugo Boss z roku 2005, a Google v. Axa z roku 2007 stanovily francouzské soudy náročnější kritéria pro určení příslušnosti soudu a rozhodného práva. V případě Hugo Boss se jednalo o zásah do práv této společnosti k jejím ochranným známkám. Soud judikoval, že předpokladem k tomu, aby k zásahu mohlo dojít ve Francii, a tedy aby francouzské soudy mohly o zásahu rozhodovat podle francouzského práva, je splnění následujících podmínek:
1)      stránka je aktivně dostupná, tedy umožňuje provedení objednávky, uskutečnění platby on-line apod.;
2)      samotný fakt, že stránky jsou ve francouzštině ještě neznamená, že stránky jsou zaměřeny na frankofonní uživatele. Použitý jazyk může být kritériem a předpokladem vzniku závadného stavu, nikoliv však prostředkem určení pravomoci soudu a rozhodného práva;
3)      kritérium místa dodávky zboží - toto místo je snadno určitelné a umožňuje dovodit kritérium následující;
4)      kritérium cílových uživatelů - nejlepším vodítkem je v tomto případě doména nejvyšší úrovně (například .fr nebo .cz). To platí i v případě, že uživatel je po vstupu na stránku automaticky přesměrován na stránky pod doménou zahraniční.
 
Rozhodnutí E BAY
Stanovením uvedených kritérií šel francouzský Kasační soud o notný kus dále, než tomu bylo v případě předchozích rozhodnutí, založených na nic neřešícím kritériu prosté přístupnosti stránek. Důležitou roli hraje právě rozdíl mezi aktivním a pasivním charakterem stránek. Stejným směrem se ubíral Apelační soud v Paříži v rozhodnutí ve věci E BAY z listopadu loňského roku. V tomto případě se jednalo o spor autora dvou obrazových děl s internetovou aukční společnosti E BAY, která na svých stránkách nabízela obrazy, na něž bylo možno z pohledu francouzského práva pohlížet jako na padělky autorových děl.
Společnost E BAY namítala, že nejsou splněny podmínky pravomoci francouzských soudů, stanovené francouzským občanským soudním řádem jako místo, kde došlo ke škodlivému následku. E BAY argumentovala, že samotný fakt že inkriminovaná stránka je přístupná francouzským uživatelům, ještě nestačí k závěru, že ve Francii byl způsoben škodlivý následek. Na základě takového kritéria by se francouzské soudy mohly snadno stát pravomocnými k rozhodování o škodlivých následcích, vzniklých prostřednictvím internetu kdekoli ve světě.
Autor obrazů naopak namítal, že ačkoliv díla byla nabízena na stránkách pod doménou ebay.ca, tedy stránkách kanadských, byla nabídka přístupná i francouzským uživatelům, neboť stránky neobsahovaly jakékoli omezení pouze na kanadské a americké uživatele. Naopak, stránky obsahovaly nabídku dodávky vydražených předmětů kamkoli na světě, informace o možnostech mezinárodní platby nebo platby v librách, což byly dle umělce jasné důkazy, že díla si mohli zakoupit uživatelé internetu z celého světa, nikoli pouze z Kanady nebo USA.
Podle rozhodnutí soudu v daném případě nebyla dostatečně prokázána jakákoli souvislost mezi nabídkou předmětných děl na stránkách pod kanadskou doménou, a vznikem škody na francouzském území, která je předpokladem k použití příslušného ustanovení francouzského občanského soudního řádu o místu vzniku škody. K tomu by bylo nutným předpokladem, aby předmětné stránky byly určeny francouzským uživatelům, tento závěr však soud vyloučil s poukazem na jazyk stránek (angličtina), použité anglosaské měrné jednotky, ceny, stanovené v cizích měnách, i doménu nejvyšší úrovně .ca.
 
Závěr
Zhruba měsíc po tomto rozhodnutí vydal pařížský Soud vyšší instance opačné rozhodnutí v jiné věci, kde žalovaným byla opět E BAY. V tomto případě, v němž šlo o vysílání reklam pod doménou ebay.fr, soudu stačil k určení své pravomoci právě fakt, že se jednalo o francouzskou národní doménu.
Z daných rozhodnutí je patrné, že pokud subjekty, vyvíjející svou činnost na internetu, budou věnovat svou pozornost faktorům, způsobilým ovlivnit pravomoc soudů, mohou se vyhnout značným problémům. Z tohoto pohledu je důležitý už výběr samotné domény nejvyšší úrovně. Pokud v rámci činnosti na internetu dochází k uzavírání smluv se zahraničními partnery nebo spotřebiteli, jeví se vhodným řešením zvolit v těchto smlouvách rozhodné právo, a problém pravomoci soudu (alespoň pro majetkoprávní spory) vyřešit rozhodčí doložkou.
 
Autor: Petr Mališ
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz ) a rovněž obchodním a pracovním právem.