Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Prodej software z druhé ruky. Je to legální?

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 25. 7. 2007 13:03 | Přečteno: 9873X

K prodeji  použitého software dochází poměrně běžně jednak spolu s prodejem použitého hardware a časté jsou rovněž prodeje v internetových aukcích. Zpravidla je tak prodávána jedna licence nabytá k prodávanému počítači nebo jedna licence software, který byl zakoupen zvlášť na CD nosiči. Jak bude uvedeno níže, takový prodej vzhledem k tzv. principu vyčerpání autorských práv není z právního hlediska zvláště rizikový. Právně složitější je nabývání „použitého“ software v případech, kdy jsou licence prodávány nabyvatelem síťových verzí takového software.
Proč „použitý“ software?
Samotný pojem „použitý“ software je zavádějící, protože software se instalací jak známo neopotřebovává. Pro kupujícího znamená výhodu nižší ceny, přičemž užitná hodnota zůstává nezměněna. Jediným rizikem jsou proto rizika právní. Zvláště proto, že přílišné obchodování se software „z druhé ruky“ je nepříjemnou zprávou pro jeho výrobce, kteří se tomuto jevu snaží zabránit právními prostředky.
 
Vyčerpání autorských práv
Ustanovení § 14 autorského zákona (z.č. 121/2000 Sb.) uvádí, že „prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno“.
Tento princip se vyvinul v 70. letech minulého století na půdě Evropského soudního dvora (rozhodnutí Deutsche Gramophon). Princip vyčerpání autorských práv řeší střet mezi zájmy autora omezovat nakládání s jeho dílem a zájmem na volném pohybu zboží. Evropský soud se přiklonil na stranu volného pohybu zboží a v 80. letech byl tento princip judikován opakovaně, až byl zakotven v evropském právu a posléze i v národních právních řádech.
V roce 2000 navíc německý Nejvyšší soud aplikoval tento princip i na tzv. OEM verze software od Microsoftu a judikoval, že OEM verze lze rozšiřovat i samostatně, aniž by byly součástí nově zakoupených počítačů. Podstata případu spočívala v tom, že jeden z prodejců software nakoupil od spol. Microsoft OEM verze jeho software, které byly takto zřetelně označeny a zahrnovaly upozornění, že je lze dále prodávat pouze jako součást nového počítače. OEM verze software byly totiž Microsoftem rozšiřovány za výrazně nižší ceny než samostatně prodávaný „krabicový“ software. Žalovaný obchodník přesto prodával OEM verze za nižší ceny i samostatně. Microsoft se pokusil mu v tom zabránit soudní cestou, nicméně Nejvyšší soud poukázal na princip vyčerpání autorských práv, ke kterému došlo v okamžiku, kdy Microsoft uvolnil rozmnoženiny zmíněného software na německý trh; jak uvedl soud, jeho obchodní politika nemůže vést k omezení principu vyčerpání a jeho smluvní ujednání nemohou mít povahu absolutních práv závazných vůči všem.
Problematika vyčerpání autorských práv je velice rozsáhlá a zajímavá, nemůže být proto obsáhle pojata v tomto článku; blíže jsem se touto tematikou zabýval v článku „Vyčerpání práva na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny autorského díla (Právní rozhledy 3/2005)“.
 
usedSoft – čekání na rozsudek Nejvyššího soudu
V posledních letech se rozšířilo obchodování s „použitým“ software ve velkém. Obchodníci s takovým software využívají skutečnosti, že mnohé společnosti nakoupily síťové licence či jiné obdobné formy licencí, kdy nabyvatel získává právo instalovat software na více počítačů nebo jej zpřístupnit vícero uživatelům (multilicence, volume licence aj.). Při vnitřních auditech pak mnohé společnosti zjišťují, že takto nabytý software dostatečně nevyužívají. Nabízí se proto možnost, nadbytečný software zpeněžit alespoň za část jeho původní hodnoty. Podle studie zpracované pro spol. usedSoft až 42% licencí k CRM systémům nejsou využívány.
Na úvod nutno podotknout, že zde hovoříme o nevýhradních licencích, které neomezují výrobce software jednou vyvinuté počítačové programy opakovaně rozšiřovat. V licenčních podmínkách jsou zpravidla omezení a podmínky týkající se nakládání s takovým software.
Jedním z obchodníků s „použitým“ software je švýcarská společnost usedSoft AG, která absolvovala v SRN už několik sporů a budí rozruch. Obchoduje ve velkém a zaměřuje se na větší firemní klientelu;.mezi svými referenčními zákazníky uvádí i velká jména jako Woolworth nebo Karstadt-Quelle. Absolvovala v poslední době dva spory, v prvém případě se společností Oracle a ve druhém případě se společností Microsoft.
Klíčovým argumentem odpůrců usedSoft je fakt, že při udílení síťových či multi-licencí nedochází často k předávání CD nosičů, a proto nelze aplikovat princip vyčerpání, který se vztahuje pouze na originál či rozmnoženinu díla. Podpůrným argumentem je také cenová politika, protože při udílení síťových licencí je poskytována výrazná množstevní sleva, která se při následném prodeji části těchto licencí obrací proti výrobci software.
 
usedSoft vs. Oracle
Dva shora zmíněné případy jsou ve skutečnosti dosti rozdílné. V prvém z nich se společnost Oracle domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo potvrzeno, že není přípustné bez souhlasu výrobce rozšiřovat software nabytý on-line. Tento rozsudek byl skutečně vydán soudem v Mnichově a posléze i potvrzen odvolacím soudem. Za nepřípustné označil mnichovský soud prodeje pouhých licencí, aniž by výrobce software převedl kupujícímu rozmnoženinu ve formě hmotného nosiče dat (např. CD). Pokud nějaká firma prováděla nákup on-line a software byl stažen on-line, pak nemá právo bez souhlasu výrobce takový software dále prodat a tedy ani spol. usedSoft nemá práva tyto obchody provádět ani zprostředkovávat. Zajímavé na tom je postoj usedSoft, který tento rozsudek označil jako výhru s tím, že jeho obchodní koncepce byla potvrzena a každý, kdo nakupuje software by si měl pouze zajistit, aby mu byl doručen rovněž hmotný nosič dat, který by mohl dále rozšiřovat (tj. prodat dále).
 
usedSoft vs. Microsoft
V tomto sporu se Microsoft domáhal zdržení reklamy, ze které vyplývá, že usedSoft je oprávněn nakupovat a prodávat „použitý“ software. Microsoft totiž tato reklamní sdělení považoval bez dalšího za zavádějící a klamavá. LG v Hamburgu (obdoba českých Krajských soudů) chtěl jako předběžnou otázku nejdříve vyřešit, zda je usedSoft oprávněn rozšiřovat licence, které byly získány vydělením části licencí z multilicenčních smluv či smluv o poskytnutí síťové licence (tj. zda je možné prodat 10 licencí z multilicenční smlouvy, kterou prodávající nabyl 100 takových licencí).
LG Hamburg žalobu zamítnul a mj. výslovně uvedl, že princip vyčerpání nastupuje i v případech, kdy nehmotný převod nahrazuje předání hmotného nosiče dat, čímž princip vyčerpání vyložil poměrně extenzivně, na což samozřejmě radostně zareagoval usedSoft. Pokud obsahují licenční podmínky něco jiného (rozuměj nějaká omezení) jsou v této části podle soudu neúčinné. Odvolací soud (OLG, obdoba českých Vrchních soudů) sice odvolání Microsoftu zamítnul, nicméně své rozhodnutí odůvodnil pouze rozborem nekalosoutěžních aspektů případu – autorskoprávními aspekty a principem vyčerpání se hlouběji nezabýval. 
Oba rozsudky z roku 2006 vyvolaly četné diskuse a kontroverzní reakce. Bylo by předčasné vyvozovat z nich pevné závěry a obě strany sporu shodně prohlašují, že mají zájem na tom, aby s konečnou platností rozhodnul Nejvyšší soud.
 
Závěr
Jak vyplývá z obou shora uvedených rozhodnutí ve věci usedSoft, všichni zainteresovaní víceméně čekají na rozhodnutí Nejvyššího soudu (Spolkového soudního dvora), jehož rozhodnutí jsou brána v SRN velice vážně a jsou zpravidla velmi kvalitně odůvodněna. Zatím totiž řada potenciálních kupujících váhá s případným nákupem, protože je si právních rizik vědoma. Zatímco při prodeji „krabicového“ software jednotlivým uživatelům je situace vcelku jasná, u šíření software prostřednictvím síťových licencí nebo multilicencí vzniká řada právních otázek, které zasluhují pozornost a důkladnou právní analýzu. Celou kauzu budeme i nadále sledovat a průběžně vyhodnocovat.
 
 
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodnímu a autorskému právu. Je členem České společnosti pro systémovou integraci a je zakládajícím členem Právního klubu Sdružení pro informační společnost (SPIS).