Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Odpovědnost zaměstnavatele za osobní aktivity zaměstnanců na internetu

Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 7. 11. 2006 00:01 | Přečteno: 4268X

Zajímavý článek, týkající se odpovědnosti zaměstnavatele za soukromé aktivity jeho zaměstnanců na internetu, které jsou zaměstnanci provozovány přímo z místa pracoviště, byl publikován na serveru www.internet-juridique.net.

Podstata sporu

Podle francouzského občanského zákoníku nese zaměstnavatel zodpovědnost za provinění, kterých se dopustili zaměstnanci při používání internetu na svém pracovišti (část delikty a kvazidelikty, článek 1384 al. 5, hovořící o odpovědnosti zaměstnanců za škodu, způsobenou při výkonu činnosti, tvořící náplň jejich zaměstnání – viz § 20 odst. 2 českého občanského zákoníku)

Skutkový stav je následující: Zaměstnanec z místa svého pracoviště vytvořil internetovou stránku „ESCROCA“ za účelem hanobení společnosti ESCOTA. Poskytovatelem internetové adresy byla společnost Lycos. Společnost ESCOTA vznesla žalobu nejen proti autorovi stránek, ale rovněž proti jeho zaměstnanci, společnosti Lucent Technologies, a proti poskytovateli stránek. V rozsudku z 11. června 2003 soud prvního stupně uznal autora stránek odpovědným za zneužití značky a odmítl odpovědnost poskytovatele stránek. Na druhou stranu však soud uznal odpovědnost společnosti Lucent Technologies jakožto zaměstnavatele autora sporných stránek.

Soud argumentoval pokynem zaměstnavatele z 13. července 1999, adresovaného zaměstnancům společnosti, v němž personální ředitel dovoluje zaměstnancům používat počítačové vybavení společnosti i sí?ové připojení, které mají k dispozici k výkonu práce, i pro přístup na stránky nemající přímou souvislost s jejich prací pro společnost, za předpokladu že se tento přístup uskutečňuje v rozumné míře, mimo pracovní dobu a jsou při něm dodržovány právní předpisy vztahující se na tento typ komunikace i vnitřní předpisy společnosti.

Dle závěru soudu tak „byl povolen volný přístup na internet a nebyl stanoven žádný zákaz týkající se případné tvorby internetových stránek a zveřejňování informací na osobních stránkách“.

Tento rozsudek, proti němuž podala společnost Lucent Technologies odvolání, byl potvrzen na jaře roku 2006 odvolacím soudem v Aix en Provence.

 

Přísné odůvodnění odvolacího soudu

Podle konstantní judikatury je zaměstnavatel zbaven odpovědnosti, pokud se jeho zaměstnanec dopustil jednání, při němž překročil své pravomoci vyplývající z jeho pracovního zařazení, k cílům, nesouvisejícím s výkonem práce, aniž měl k tomuto jednání svolení zaměstnavatele. Všechny tyto podmínky musí být splněny, aby zaměstnavatel nenesl odpovědnost za jednání zaměstnance.

Společnost Lucent Technologies se dovolávala splnění všech těchto podmínek. Odvolací soud jí však nedal za pravdu, z následujících důvodů:

-zaměstnanec, jenž měl na starost testy kvality a spolehlivosti materiálu ve společnosti, v níž je používání počítačů a internetu každodenní praxí, jednal v rámci svých pravomocí;

- jednal se svolením zaměstnavatele, jenž ve služebním pokynu zaměstnancům povolil používání počítačového vybavení, které mají k dispozici, i k navštěvování stránek nesouvisejících s výkonem pracovních povinností;

- zaměstnanec vlastně nepřekročil pravomoci vyplývající z jeho pracovního zařazení, protože podle zmíněného pokynu měl povolen přístup na internet, a to i mimo pracovní dobu.

V tomto případě vlastně neexistovala žádná vazba mezi obětí, společností ESCOTA, a zaměstnavatelem autora sporných stránek, společností Lucent Technologies, která do jisté omezené míry umožnila zaměstnanci spáchání uvedeného činu zneužití značky tím, že mu umožnila a povolila přístup na internet.

  

Závěr

V době, kdy je používání počítače a internetu každodenní samozřejmostí nejen ve společnostech zabývajících se výpočetními technologiemi, ale i v jakýchkoli jiných sebemenších firmách, a kdy francouzská Národní komise pro informatiku a svobody (CNIL) prohlásila, že „všeobecný a úplný zákaz jakéhokoli užívání internetu k jiným než služebním účelům není v dnešní informační společnosti reálný“, je na místě ptát se, zda argumenty soudu ve zmíněném rozhodnutí jsou skutečně opodstatněné a dostatečné na to, aby byl zaměstnavatel žalován a uznán odpovědným za chování svého zaměstnance. S trochou nadsázky je možno říci, že každý dobrý skutek zůstane po zásluze potrestán – zaměstnavatelé by zřejmě měli věnovat pozornost svým vnitřním předpisům v této oblasti a patrně budou muset zůstat přísní.

 

 

 

Autor: Petr Mališ

Autor je studentem 5. ročníku Právnické fakulty UP v Olomouci, a absolventem Filozofické fakulty UP, obor francouzština-andragogika. Mezi jeho zájmy patří právo Evropských společenství a odborné překlady do francouzského jazyka.