Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Nekalé podnikání bývalých zaměstnanců 3. díl – trestní judikatura

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 9. 4. 2010 14:38 | Přečteno: 3599X

V prvním díle o nekalém podnikání bývalých zaměstnanců jsem popsal způsoby takového jednání a možnou obranu proti němu a v druhém díle pak judikaturu z oblasti nekalé soutěže, která souvisí s nekalým podnikáním bývalých zaměstnanců. V tomto díle bude věnována pozornost soudním rozhodnutím trestněprávním, které souvisí s konkurenčním podnikáním bývalých zaměstnanců. Na uvedených judikátech je patrné jak je každý výsledek odlišný, přestože má obdobný základ. Právě detaily jednotlivých jednání jsou pro rozhodování klíčové.


Judikát 5 Tz 161/2000
Městský soud v Praze konstatoval: Trestného činu nekalé soutěže podle § 149 TrZ (dřívější trestní zákon) se nedopustí podnikatel, který jako bývalý zaměstnanec jiného podnikatele v souvislosti se zahájením svého podnikání použije ve svých propagačních materiálech slovní výraz shodně označující zaměření podnikání obou podnikatelů, pokud však jde o výraz, jenž není označením obchodního jména (resp. nyní obchodní firmy) jiného podnikatele ani jiným chráněným názvem (např. ochrannou známkou nebo označením původu). Nekalosoutěžní povahu rovněž nemá pouhý údaj vyjadřující určitou návaznost na dřívější či současnou podnikatelskou činnost jiného podnikatele.
Usnesením městského soudu bylo zastaveno trestní stíhání bývalého zaměstnance pro trestný čin nekalé soutěže podle §  149 TrZ , kterého se měl dopustit tím, „že v době od ukončení pracovního poměru k zaměstnavatelipoužíval pro svoji nově založenou firmu reklamní leták se záměrně uvedeným podtitulem - firma vzniklá odštěpením od firmy bývalého zaměstnavatele, čímž zmiňovanému majiteli firmy podstatně snížil zisk a ohrozil její chod a rozvoj.“
 Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle ministra spravedlnosti provedené důkazy svědčí o tom, že jednání obviněného naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §  149 TrZ . Snaha jmenovaného využít známosti firmy dřívějšího zaměstnavatele vyplývá ze skutečnosti, že svoji nově založenou firmu nazval obchodním jménem lehce zaměnitelným s firmou zaměstnavatele. V letáku také zdůraznil, že kvalita provedených prací zůstává, avšak pro následující rok oproti roku kdy byl zaměstnán je cena prací o 10 % nižší. O záměru obviněného zneužít firmy svého bývalého zaměstnavatele svědčí i skutečnost, že na jednom reklamním letáku použil i logo této firmy.
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval městský soud v napadeném usnesení v rozporu s výše citovanými ustanoveními trestního řádu. Trestného činu nekalé soutěže podle §  149 TrZ se dopustí ten, kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele.
Podle §  45 odst. 1 ObchZ klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Podle §  45 odst. 2 ObchZ za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Podle §  45 odst. 3 ObchZ klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.
Nejvyšší soud konstzatoval, že se nelze ztotožnit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný nazval svůj nově založený podnik obchodním jménem lehce zaměnitelným s podnikem Z tohoto důvodu nebyly dány takové okolnosti, které by vyvolaly nebezpečí záměny ve smyslu §  47 ObchZ . 
Důkazy v trestním spise prokazovaly, že obviněný jednak vyhotovil reklamní leták, kde neoprávněně uvedl, že firma vznikla odštěpením od firmy dřívějšího zaměstnavatele. V této souvislosti je však nutno podotknout, že poškozený podniká jako fyzická osoba na živnostenský list pod svým jménem, které má uvedeno jako jméno obchodní. V tomto směru proto k poškození jeho podniku nedošlo. Nebylo možné pominout ani vcelku logické tvrzení obviněného, že tak učinil, aby zákazník věděl, že již praxi v tomto oboru má. Údaj v reklamním letáku byl sice nesprávný (o odštěpení), ale nešlo o zcela nepravdivou informaci, neboť obviněný byl dříve pracovně spojen s podnikáním poškozeného a následně začal sám podnikat ve stejném oboru činnosti. Z těchto důvodů nebylo jeho jednání klamavou reklamou ve smyslu §  45 ObchZ a ani parazitováním na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele ve smyslu §  48 ObchZ .
Také nelze akceptovat námitku stížnosti pro porušení zákona, že obviněný použil neoprávněně na jednom z letáků logo podniku poškozeného. Zde je nutno uvést, že podle výpovědi poškozeného používá pro svůj podnik logo - panáčka s nápisem H., které převzal na základě ústního souhlasu zástupce stejnojmenné společnosti z jejího letáku. Tuto značku nemá chráněnou jako ochrannou známku.
Je skutečností, že obviněný kontaktoval prostřednictvím letáků, případně i osobní návštěvou některé zákazníky podniku poškozeného s cílem získat jejich budoucí zakázky, jak vyplývá z několika svědeckých výpovědí i z výpovědi obviněného. V této souvislosti však nebylo důkazy zjištěno, že by zneužil databáze zákazníků vedené v podniku poškozeného. Jako zneužití nelze považovat využití znalosti adres kontaktovaných osob z doby, kdy obviněný pro poškozeného pracoval.
Okolnost, že podnik poškozeného vykázal výrazně nižší zisk než předchozím roce, neznamená, že se tak stalo jednáním obviněného, které z výše konstatovaných důvodů nelze označit ve smyslu §  44 odst. 1 ObchZ jako rozporné s dobrými mravy hospodářské soutěže a způsobilé přivodit poškozenému jako soutěžiteli tuto újmu.
 

Judikát 5 Tdo 1339/2007
Rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. kterého se dopustil bývalý zaměstnanec (obviněný) tím, že po dobu 8 let byl zaměstnán  ve funkci obchodního a marketingového ředitele ve společnosti P., s. r. o, kde v rámci svého pracovního zařazení se podílel na uzavírání smluv s jednotlivými zákazníky a měl přístup k seznamu zákazníků této společnosti, který obsahoval kromě jiného též adresy a telefonní čísla zákazníků a cenové relace k odběru prodávaných produktů, když tyto údaje jsou předmětem obchodního tajemství zmíněné společnosti ve smyslu ustanovení § 17 obchodního zákoníku.
Před ukončením svého pracovního poměru ve firmě P., s. r. o., inicioval vznik společnosti G. P., a. s., (dále jen „G. P., a. s.“), která měla podnikat ve stejném oboru jako společnost P., s. r. o., a a obviněný v ní vykonával funkci předsedy představenstva a společnost fakticky řídil a v rámci svého působení ve společnosti G. P., a. s., zneužil interní informace o zákaznících a cenách společnosti P., s. r. o., které získal v době svého předchozího zaměstnání ve společnosti P., s. r. o., a to tak, že po dobu dvou let zasílal nebo nechal zasílat písemně či formou SMS na dříve získaná telefonní čísla či adresy zákazníků společnosti P., s. r. o., nabídky na cenově výhodnější dodávky zboží, přičemž toto vědomé zneužívání interních informací o zákaznících společnosti P., s. r. o., prováděl obviněnýs úmyslem dosáhnout přechodu dosavadních zákazníků společnosti P., s. r. o., ke společnosti G. P., a. s., s perspektivou dalšího dlouhodobého odběru a vědomě tak jednal v rozporu s ustanovením § 44 obchodního zákoníku a § 51 obchodního zákoníku, přičemž dalšímu rozvoji těchto aktivit zabránilo razantní protiopatření společnosti P., s. r. o., která tím současně reagovala i na četné stížnosti svých zákazníků.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 127 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P., s. r. o., částku 349.587,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost P., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem tak, že napadené rozhodnutí zrušil a zprostil obviněného obžaloby. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání
Nejvyšší soud na základě shora uvedeného shledal právní názor soudu druhé instance nesprávným, a to hned z několika důvodů. Navíc vzhledem k počtu oslovených zákazníků, jejich předpokládané spotřebě LPG, při případném vypovězení smluv se společností P., s. r. o., a přechodu na obdobné smlouvy se společností G. P., a. s., jakož i ceně zboží, lze poměrně jednoduchým propočtem, a to na základě údajů poškozené společnosti P. s. r. o. (nyní P., s. r. o.), popřípadě za pomoci znalce z oboru ekonomiky, získat potřebné údaje z hlediska možného získání značného rozsahu neoprávněných výhod za rok, příp, i delší období.
Nejvyšší soud v tomto směru musí konstatovat, že odvolací soud se ve svém rozsudku vůbec nezabýval jakoukoliv jinou právní kvalifikací jednání obviněného, než žalovaným trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. Z tohoto důvodu je plně odůvodněna uvedená právní námitka nejvyšší státní zástupkyně, a to s přihlédnutím ke znění ustanovení § 226 písm. b) tr. ř., které stanoví, že soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Z této formulace je třeba dovodit, že obviněného je možno zprostit obžaloby jen v případě, že v jejím žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem. Proto se měl odvolací soud, zabývat právní kvalifikací jednání obviněného jako trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., zvláště když trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku § 127 tr. zák. je ve vztahu k trestnému činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. v poměru speciality.
 

Závěr
Z uvedeného lze dovodit, že nekalé podnikání může být považováno za trestnou činnost a zejména trestní řízení vždy vrhá špatné světlo na daného podnikatele a je časově náročné. Proto by měl každý kdo chce být konkurencí svému bývalému zaměstnavateli volit takový způsob podnikání, který bude v souladu s právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž a nebude zakládat svcou činnost na nekalé soutěži.
 

Autor: JUDr. Lukáš Jansa, email: jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, právem informačních technologií, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT v odborném časopise IT Systems a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií.