Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Návrat odpovědnosti provozovatelů videoserverů za obsah zveřejněných snímků?

Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 1. 10. 2007 10:56 | Přečteno: 4270X

Jsou provozovatelé serverů ke sdílení videa jako Youtube, Myspace, Dailymotion apod. prostými zprostředkovateli, umožňujícími zveřejnění videosnímků, nenesoucími odpovědnost za jejich obsah, nebo jsou naopak povinni kontrolovat, zda obsah zveřejněných snímků neporušuje autorská, osobnostní nebo jiná práva?
Streaming
Používání streamingu, tedy on-line přehrávání video a audio obsahu, je dnes zcela běžné, čehož v masovém měřítku využívají servery pro sdílení videa. Skutečnost, že soubor, obsahující video či audio obsah, není nutno nejdříve celý stáhnout do počítače, aby si jej uživatel mohl přehrát, hovoří pro běžné používání streamingu i v budoucnu. Servery jako Youtube jsou notoricky známy v celém světě, což je způsobeno zejména narůstající běžnou rychlostí připojení a využíváním flashové technologie. Z dalších známých serverů můžeme jmenovat např. videosekci v rámci komunity Myspace, dále Peekvid, Joox.net nebo francouzský Dailymotion. Všechny systémy jsou založeny na stejném principu – jakýkoliv uživatel internetu na ně může sám svá videa umísťovat, a má možnost jakákoliv umístěná videa jiných uživatelů shlédnout. Co je však podstatné, obsahem těchto serverů už dávno nejsou pouze amatérská videa, ale v mnoha případech také díla chráněná předpisy na ochranu duševního vlastnictví.
Stejně jako v případě peer to peer sítí se naskýtá otázka – jedná se ze strany videoserverů o pouhé poskytování prostoru pro videa na internetu, anebo jsou servery (resp. jejich provozovatelé) odpovědné i za jejich obsah? Ve Francii už dvakrát hledaly odpověď na tuto otázku soudy. Závěry, k nimž došly, jsou přinejmenším nečekané.
 
Právní rámec
Francouzský zákon o bezpečnosti v elektronickém obchodu ze dne 13. června 2004 je promítnutím Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti. V našem právním řádu tomuto obsahu odpovídá zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti. Přijetí tohoto zákona mělo jak u nás, tak i ve Francii, za následek zmírnění odpovědnosti poskytovatelů služeb na internetu, protože na rozdíl od předchozí úpravy je tento zákon založen na myšlence, že není spravedlivé od poskytovatelů požadovat, aby při vysokém počtu uživatelů a vysokém objemu uložených dat zjišťovali a posuzovali legálnost či nelegálnost veškerého obsahu uložených informací. Poskytovatelé nejsou povinni dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací, ani aktivně vyhledávat skutečnosti, prokazující protiprávní obsah informace. Povinnost odstranit nelegální obsah mají poskytovatelé pouze v případě, že se o jeho nelegálnosti dozví. Vzhledem k tomu, že jak český zákon o některých službách informační společnosti, tak francouzský zákon o bezpečnosti v elektronickém obchodě, implementují stejnou evropskou směrnici, je úprava této problematiky odpovědnosti za obsah umístěný na internetu v obou zemích podobná. (podrobněji o odpovědnosti za obsah na internetu a zmiňovaném zákoně o některých službách informační společnosti viz. článek Mgr. Otevřela Odpovědnost za obsah na internetu (3. díl)
 
Předehra – rozhodnutí Myspace
Vydavatelem obsahu se pro účely tohoto rozhodnutí rozumí osoba, která je jeho původcem, ať se jedná o přímého autora, nebo o osobu, která obsah šíří. Městský soud v Paříži ve svém rozhodnutí z konce června tohoto roku odvozuje odpovědnost vydavatele – konkrétně komunitního serveru Myspace - od příjmů, které jí plynou z reklam, umístěných na stránkách videosekce.
Na počátku této kauzy podal jeden známý francouzský komik na Myspace žalobu za to, že mezi obsahem, zveřejněným v rámci videosekce, bylo možné prostřednictvím streamingu shlédnout asi 35 skečů tohoto komika. V červnu soud vydal rozsudek, v jehož odůvodnění mimo jiné vyjádřil názor, že i když žalovaná společnost (Myspace) provozuje především služby v rámci poskytování virtuálního prostoru k ukládání a následnému přehrávání videosnímků, neomezuje se její činnost pouze na technickou podporu. Vzhledem k formě, jakou je obsah serveru nabízen, a které dominuje množství reklam, z nichž má Myspace evidentní profit, má tento poskytovatel služeb status vydavatele obsahu, a tedy nese odpovědnost za nelegálnost zveřejněného obsahu. Jinak řečeno, jelikož má společnost Myspace zisk z reklam, doprovázejících uživatele při každém kliknutí v rámci jejích stránek, není jen pouhým technickým zprostředkovatelem, avšak je i vydavatelem s plnou odpovědností za zveřejňovaný obsah, a to i v případě, že sama společnost snímek na stránky neumístila, ani není jeho přímým autorem.
Tímto rozhodnutím byla Myspace odsouzena zaplatit komikovi 50 000 € jako náhradu škody, 3 000 € jako náhradu nehmotné újmy, a 5 000 € za újmu na osobnostních právech.
 
Soudní výklad zákona v rámci rozhodnutí Dailymotion
Při rozhodování v kauze žalované společnosti Dailymotion tentýž soud jako v předešlém případě vyšel v odůvodnění z definice poskytovatelů v zákoně o bezpečnosti v elektronickém obchodu. Ve smyslu tohoto zákona je poskytovatel osobou zajišťující prosté umísťování obsahu, dodaného samotnými uživateli služeb, které poskytovatel provozuje. Jeho odpovědnost může být vyvozena pouze v případě, kdy provozovatel ví o nezákonném obsahu, umístěném na svých stránkách, a přesto nepodnikne potřebné kroky k tomu, aby tento obsah stáhnul.
V této kauze žalovali producenti filmu „Veselé vánoce“ Dailymotion za to, že nelegálně zpřístupnila tento film na svých stránkách. Na svou obranu uváděla společnost Dailymotion zejména fakt, že ustanovení zákona o bezpečnosti v elektronickém obchodu dodržela, protože film stáhla ihned po té, co se o jeho umístění na svých stránkách dozvěděla. Rozhodnutí Městského soudu v Paříži a zejména jeho odůvodnění však byly nanejvýš překvapivé.
Soud zejména zdůraznil, že zmíněné ustanovení zákona o bezpečnosti v elektronickém obchodu nezprošťuje poskytovatele odpovědnosti, nýbrž tuto odpovědnost pouze omezuje o případy, kdy poskytovatel o nelegálním obsahu neví. Jenže v tomto případě musela dle názoru soudu společnost Dailymotion vědět, že jí provozované služby jsou v praxi využívány zejména k šíření děl chráněných autorským právem, protože pro její úspěch na trhu je nezbytné šíření obsahu, který je uživatelům známý, a který je tak jako jediný schopen zvýšit navštěvovanost stránek, a tím i příjem z reklamy. V důsledku toho nese Dailymotion odpovědnost za zveřejněný obsah a nemůže tuto odpovědnost svalit na uživatele služby, protože jim sama dává prostředky a příležitosti k porušování zákona.
Závěrem soud ve svém rozhodnutí shrnul, že pokud zákon o bezpečnosti v elektronickém obchodu (a tedy i Směrnice o určitých aspektech služeb v informační společnosti) přímo nenařizuje poskytovatelům služeb zjišťovat, zda prezentovaný obsah není nezákonný, nelze toto omezení odpovědnosti aplikovat v případě, že poskytovatel takovouto prezentaci sám provádí nebo umožňuje.
 
Co to v praxi znamená    
Důsledkem tohoto soudního výkladu zákona je založení odpovědnosti provozovatelů videoserverů za obsah snímků, přístupných na jejích stránkách. To také znamená, že by se autoři těchto snímků měli podrobit kontrole ze strany provozovatelů serverů. Kritérium reklamy umožnilo soudům založit odpovědnost poskytovatelů služeb na internetu, a pominout odpovědnost reálných původců tohoto obsahu, tedy osob, které obsah na server umístnily. Můžeme spekulovat, zda soud při rozhodování o tom, komu přiřknout konečnou odpovědnost, nevedlo kritérium solventnosti takové osoby. V každém případě jsou argumenty Městského soudu v Paříži nanejvýš diskutabilní – provozovatelé videoserverů by podle nich měly nést vlastně odpovědnost za cokoli, co je v jejich nabídce (resp. co na ně uživatelé sami umístili). Tento výklad jde zcela proti smyslu zákona o bezpečnosti v elektronickém obchodě i proti smyslu Směrnice o určitých aspektech služeb v informační společnosti, jejichž smyslem je jednak ochrana poskytovatelů služeb proti uživatelům, jež nikdy nebude možné 100 % kontrolovat, a jednak ochrana samotných uživatelů před cenzurou ze strany soukromých osob, jimiž poskytovatelé služeb jsou. Rozhodnutí ve věcech Myspace a Dailymotion popírá systém zproštění odpovědnosti poskytovatele za nezákonný obsah v případě, že o něm nevěděl, a staví jej do pozice právně velice nejisté.
 
Závěrem
V českém právním prostředí by tato rozhodnutí znamenala návrat ke stavu, který zde byl před účinností zákona o některých službách informační společnosti, kdy bylo možné vyvozovat odpovědnost poskytovatele za nelegální zveřejněný obsah na základě prostého faktu, že se tento obsah nachází na jeho stránkách. Subjektivní stránka (tedy to, zda o nelegálnosti poskytovatel věděl či nikoliv) nehrála roli. Ačkoliv u nás zatím žádné gigantické videoservery typu Youtube neexistují, doufejme, že k podobnému výkladu zákona proti jeho smyslu samotným soudem v našich podmínkách nedojde.
 
Autor: Petr Mališ
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodnímu a pracovnímu právu. Je absolventem Právnické fakulty UP v Olomouci a Filozofické fakulty UP, obor francouzština-andragogika. Mezi jeho zájmy patří právo Evropských společenství a odborné překlady do francouzského jazyka