Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Kopírování internetových stránek

Autor: JUDr. Jansa Lukáš | Vloženo: 1. 11. 2009 11:16 | Přečteno: 8397X

Kopírování internetových stránek je nelegální !!! V poslední době se totiž objevil na internetu článek pod názvem „Okopírovat web konkurenci se smí. A bez placení“, který poukazoval na to, že kopírování obsahu internetových stránek za určitých okolností je v pořádku, neboť toto svým rozhodnutím „posvětil“ Ústavní soud. Rád bych upozornil, že tento závěr je zcela mylný a vychází z neznalosti autorského práva, práva databází a práva nekalé soutěže, přičemž původcem všech těchto mylných závěrů je špatně formulovaná žaloba.


Případ gsmstore.cz

Majitel domény gsmstore.cz (žalobce) vytvořil internetové stránky určené k prodeji mobilních telefonů. Obsahem těchto internetových stránek bylo vyobrazení celé řady mobilních telefonů a jejich specifikace. Konkurence (žalovaný) obsah těchto stránek (vyobrazení telefonů a jejich specifikaci) zkopírovala na své internetové stránky. Žalobce tedy podal na žalovaného žalobu pro porušení autorského práva, a to konkrétně práv k internetové prezentaci, kterou považoval žalobce za počítačový program. V této souvislosti žalobce požadoval s odkazem na ustanovení § 40 autorského zákona nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 60.929,- Kč s příslušenstvím, jelikož dle názoru žalobce užíval jeho internetovou prezentaci bez licence.
V průběhu sporu byl navíc předložen znalecký posudek, který potvrdil, že originální stránky jsou umístěny na adrese www.gmstore.cz a stránky žalovaného byly vytvořeny s použitím grafické předlohy stránek žalobce (tzv. "zkopírováním").
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl a konstatoval mimo jiné, že „žalobce však zaměňuje tyto pojmy a za počítačový program pokládá právě zobrazení mobilních telefonů na webových stránkách s doplněním technických údajů. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byl autorem počítačového programu, přičemž jej ani nepředložil soudu ve smyslově vnímatelné podobě. Internetová prezentace vytvořená prostřednictvím počítače grafickým zobrazením a doplněním o technické údaje není počítačovým programem, který by byl chráněn autorským zákonem.“
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. dubna 2006, rozsudek soudu prvního stupně potvrdila dále doplnil, že „pokud se žalobce domnívá, že jde o „jiné“ dílo chráněné autorským zákonem, nemůže tomu tak být, neboť není (a ani nemůže být) jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti, kterou předpokládá generální klauzule, týkající se pojmových znaků autorského díla uvedených v § 2 odst. 1 autorského zákona vzhledem k tomu, že to, co je obsahem předmětné internetové prezentace (vyobrazení konkrétních mobilních přístrojů a technické údaje o nich), skýtá jen minimální tvůrčí prostor…“.
Nejvyšší soud České republiky následně dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, a to pro absenci důvodu dovolání.
Žalobce se dále bránil výrokům soudů formou ústavní stížnosti u Ústavního soudu, jelikož se domníval, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces. Tato ústavní stížnost byla odmítnuta s poukazem na správnost rozhodnutí předchozích soudů a nebyla shledáno porušení ústavních práv.


Jak to tedy je po právní stránce?
Na úvod je třeba zdůraznit, že internetová prezentace není počítačovým programem, byť je postavena na administračním programu. Administrační program je pouhým nástrojem vytváření internetové prezentace.
Za prvé internetová prezentace může být tvořena celou řadou prvků, které jsou chráněny zejména autorským právem (např. jedinečné texty - články, jedinečný webdesign, fotografie a databáze). Z uvedeného případu je zřejmé, že pokud fotografie byly vytvořeny samotným provozovatelem internetových stránek či jim legálně získány např. z fotobanky, od oficiálního dovozce mobilních telefonů apod., pak nelze bez dalšího tyto fotografie kopírovat. K tomu viz článek kolegy Mgr. Otevřela „Odpovědnost za obsah na internetu 1. díl", který konstatuje mimo jiné „webdesign jako grafické dílo k tomu, aby požívalo ochrany autorského zákona, musí naplňovat znaky jedinečnosti a výjimečnosti, fotografie chrání autorský zákon mnohem širším způsobem (stejným jako u počítačových programů) – postačí jejich původnost. V praxi to znamená, že u fotografie není nutno zkoumat, zda se jedná o jedinečné hodnotné fotografické dílo nebo o fotografii školní třídy či fotografii z dovolené, která byla zhotovena fotoaparátem na jedno použití.  Pokud by na fotografiích byly zachyceny osoby, pak by mohlo dojít k zásahu do osobnostních práv chráněných občanskoprávními předpisy.
Lze tedy uzavřít, že je zapovězeno kopírovat cizí texty jako jsou jedinečné články (tzv. literární dílo), kopírovat jedinečný design internetových stránek a stejně tak je nelegální kopírovat jakékoliv fotografie.

Za druhé fotografie zboží a jejich popis mohou tvořit tzv. databázi. Databáze je soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky. Pouze pořizovatel této databáze je oprávněn svolit k jejímu vytěžování (tj. rozmnožování) - přepis části databáze nebo databáze jako celku nebo k jejímu zužitkování (tj. zveřejnění)- zveřejnění části nebo celé databáze veřejnosti. Jestliže tedy někdo svým vlastním úsilím a vlastní finanční investicí vytvoří databázi, pak je tato chráněna právě v důsledku této časové a finanční investice jejího pořizovatele.

Za třetí kopírováním internetových stránek se dostáváme do roviny obchodněprávní, konkrétně nekalosoutěžní. Kopírování internetových stránek lze považovat rovněž za nekalou soutěž dle § 44 a násl., a to konkrétně:
a) naplnění generální klauzule nekalé soutěže - tzn. jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli, pakliže konkurence bez vynaložení jakéhokoliv úsilí na vlastní vytvoření internetové prezentace zkopíruje internetové stránky.
b) parazitování na pověsti – jestliže původní internetové stránky jsou již zavedenými a mezi spotřebiteli známými, pak jejich napodobením či zkopírováním obsahu, bude zřejmě snahou méně známé konkurence parazitovat na pověsti úspěšnějšího konkurenta.
c) nebezpečí vyvolání záměny – zkopírováním (ať už uspořádání stránek, webdesignu, barevného rozložení atd.) lze docílit toho, že vyvolají na straně běžného spotřebitele pocit, že se nachází na původních internetových stránkách ačkoliv se ve skutečnosti jedná o stránky konkurence.


Co hrozí kopírováním internetových stránek?

Pokud by někdo internetové stránky kopíroval byť jen z části či napodobil, pak musí počítat s právní obranou poškozené osoby, a to z titulu porušování autorských práv k textům, fotografiím či webdesignu, porušování práv k databázi, osobnostních práv a současně z titulu porušení práv z plynoucích z nekalosoutěžní úpravy obchodního zákoníku.
Po osobě, která by se dopustila takových porušení, by bylo možné vymáhat zejména:
a) odstranění závadného stavu, tj. zákaz užívání internetových stránek se zkopírovaným či zaměnitelným obsahem,
b) náhradu škody, a to jak škody skutečné, tak ušlého zisku,
c) vydání bezdůvodného obohacení,
d) přiměřené zadostiučinění v penězích, které by bylo uplatňováno z důvodu zásahu do práv z nekalé soutěže a práv autorských,
e) náhradu veškerých nákladů spojených s vymáháním těchto nároků soudní cestou, tzn. náklady právního zastoupení a soudní poplatky (v řádech desetitisíců Kč).
Stejně tak v případě závažného zásahu a vzniku újmy v důsledku nekalé soutěže, by mohlo dojít ke spáchání trestného činu ve smyslu ust. § 149 trestního zákoníku, tj. nekalé soutěže.


Závěr

Jednoznačně lze říci, že žaloba byla postavena na nesprávném právním vyhodnocení skutečnosti (tzn. že internetová prezentace je počítačový program) a jako taková byla odsouzena již od svého počátku k neúspěchu. Rozhodnutí všech soudů jsou tedy správná a neznamenají, že je legální internetové stránky kopírovat.
Kopírování internetových stránek je nelegální !!!

V případě jakýchkoliv dotazů kontaktujte autora článku na jansa@lawyer.cz


Autor: JUDr. Lukáš Jansa

Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, právem informačních technologií, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT v odborném časopise IT Systems a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií.