DRM ? Jsou opravdu nutné, nebo by to šlo i jinak?
Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 15. 3. 2007 12:20 | Přečteno: 7562XDRM (Digital Management Rights) jsou ve spojení s užíváním P2P sítí širokým tématem, které se společnosti dotýká více, než by se na první pohled zdálo. V souvislosti s prohlášením Steva Jobse se zdá, že se tento problém stal tématem veřejným, obzvláště proto, že poukázal na roli, kterou hrají velká vydavatelství v distribuci hudby po celém světě. Ohlasy, které se v celé široké diskusi ozývají, jsou převážně ze strany uživatelů, tedy proti DRM. Mezi všemi, vesměs negativními názory, lze vysledovat některé společné myšlenky, které stojí za povšimnutí, protože souvisí s širšími tématy než je samotné stahování nebo nákup hudby, jako například s právem na soukromí.
Na začátek několik statistických údajů. Podle výzkumu organizace Jupiter Research z ledna letošního roku považuje 54 % odpovědných pracovníků v hudebním průmyslu (nahrávací studia, vydavatelství, společnosti ochrany práv nebo on-line prodejci) současný systém DRM za příliš restriktivní. A dokonce 62 % z nich zastává názor, že zrušení DRM by vedlo k podstatnému zvýšení on-line prodejů hudby. Výsledky výzkumu jsou o to pozoruhodnější, že tento výzkum byl proveden ještě před výstupem Steva Jobse proti DRM. Naznačují jednu podstatnou skutečnost – DRM nejsou nevýhodné pouze pro spotřebitele hudby, ale také pro její producenty.
Ke stejnému závěru lze dojít i z jiného úhlu pohledu – podle společného průzkumu organizací Médiamétrie/Netratings a Idate (Institut de l'audiovisuel et des télécoms en Europe) 55 % francouzských uživatelů internetu stahuje hudební a filmové soubory, videohry nebo programy, oproti 59 % uživatelů ve Velké Británii a 47 % ve Spojených státech. Legálně stažené soubory (bez porušení autorských práv) přitom tvoří pouze 15 % z tohoto objemu, v hodnotě 3,8 Eur/měsíc (Francie), resp. 20 % a 7,3 Eur (VB) a 25 % a 5,2 Eur (USA). Pro ještě lepší představu – zhruba polovina (tedy asi 9 miliónů) všech francouzských uživatelů IP adres v posledních 3 měsících využila možností P2P sítí.
Důvody pro odmítnutí DRM a alternativní řešení
I když Steve Jobs vysvětloval použití DRM Applem jako podmínku, kterou si vynutila velká hudební vydavatelství, je nutno připomenout, že Apple je společností, jejíž obchodní strategie je na DRM přímo postavená. Na rozdíl od Microsoftu poskytuje Apple kompletní softwarové i hardwarové řešení. Operační systém Mac OS lze díky DRM ochraně spustit pouze na počítačích Apple, tato nekompatibilita s ostatními systémy znamená způsob, jak si společnost zachovává svou exkluzivitu a chrání se před přímým bojem s Microsoftem. Taková kritika ochranných systémů šéfem společnosti, na DRM natolik závislé, je však paradoxem pouze zdánlivým.
K odmítnutí DRM vedlo Jobse několik důvodů. Za prvé, jak už je patrné z výše uvedených statistik, DRM nedosáhly svého hlavního cíle, tedy nezabránily pirátskému šíření hudby. Za druhé, omezení v užívání souborů, chráněných DRM, jsou spotřebiteli vnímána velmi negativně. A za třetí, což je možná nejdůležitější důvod, jednotlivé DRM technologie omezují výběr možností přehrávání hudby pouze na určité přehrávače. Z těchto důvodů už začátkem roku dva velké francouzské internetové obchody, FnacMusic.com a Virginmedia.fr uzavřely nezávisle na sobě dohodu s několika nezávislými vydavatelstvími, na základě níž zpřístupnily část své nabídky ve formátu mp3. Podle jednoho ze svých šéfů k tomu došlo zejména v rámci boje proti nekompatibilitě souborů, chráněných DRM, s některými typy přehrávačů. I přes statický postoj většiny velkých vydavatelství k této problematice se vydavatelství EMI odhodlalo alespoň k částečné reakci – pro trhy v Evropě, Latinské Americe a v Asii začalo uvolnilo část své nabídky CD bez DRM ochrany, tato nabídka je však omezena pouze na zmíněné oblasti a na hudbu prodávanou na fyzických nosičích, netýká se stažených souborů.
Reakce velkých vydavatelství na tyto kroky je příznačná – přesouvají problém na prodejce, internetové obchody, které by měly nabízet spotřebitelům soubory s různými formáty ochrany (pro Apple, pro Microsoft...), aby bylo možno si stáhnout soubor kompatibilní s konkrétním přehrávacím zařízením. Tento krok by však znamenal ještě větší zkomplikování nabídky a rozhodně by neřešil negativní ekonomické dopady, které DRM přinášejí. Ekonomicky přijatelné řešení se přitom přímo nabízí – stačí přestat považovat P2P sítě za pirátská a nelegální bratrstva, a začít na ně pohlížet jako na konkurenci. V takovém případě by prostě „stačilo“ nabídnout lepší produkt – maximální kompatibilitu, vysokou kvalitu hudebních souborů, možnost stahovat přebaly CD, fotografie, texty, bonusové videoklipy, snadnou registraci i platbu. V případě dosažení kompatibility se všemi operačními systémy (Windows, Mac, Linux) i se všemi přehrávači (VLC, MPC...) a mnohonásobně širší nabídkou by se legální nabídka jistě stala významným konkurentem P2P. Pokud je možno Stevu Jobsovi věřit, Apple by s uvolněním své nabídky na iTunes problém neměl. Proč by ho tedy měly mít vydavatelství, která nepotřebují chránit a podporovat hardware produkty vlastní výroby?
Za vším hledej Microsoft
Cestou omezování DRM se vydal i Microsoft – představil technologii Play Ready, která umožní spotřebitelům používat chráněný obsah na více přístrojích (např. v případě přenosu hudby mezi počítačem a mobilním telefonem), pomocí uživatelského účtu, v němž si spotřebitel zaregistruje u Microsoftu své jednotlivé přehrávače. Pro Microsoft nepochybně vstřícný krok vůči spotřebitelům, pro racionálně uvažujícího spotřebitele však další komplikace, kterou by bez DRM vůbec nebylo nutno řešit. Rozhořčený čtenář v internetové diskusi k článku o představení systému Play Ready vyjádřil své potěšení nad tím, že Bill Gates neprodává například kuřata – v případě, že byste si jedno koupili, a posléze se rozhodli ho namísto u sebe doma upéci u své přítelkyně, potřebovali byste na to registraci a povolení Microsoftu. Toto přirovnání svou absurditou poukazuje asi na nejzávažnější problém, spojený s DRM technologiemi – tím nejsou omezení ve výběru kompatibilního přehrávače, ani nutnost úhrady za chráněný obsah, která je naopak zcela logická. Tím hlavním problémem je ztráta soukromí. Naskýtá se otázka – je pro ochranu autorských práv skutečně nezbytné, aby měl prodávající možnost sledovat, jak kupující po uzavření kupní smlouvy s předmětem koupě nakládá, a to vlastně bez jeho vědomí? Praxe, umožňující „na dálku“ kontrolovat, co uživatel s příslušným souborem dělá ve svém počítači, je dnes rozšířená nejenom v oblasti hudebního průmyslu, ale například v oblasti „podnikové správy práv – ERM“. Zde je však účelem nejen ochrana podnikových informací, ale i možnost dálkové aktualizace dokumentů v závislosti na momentální situaci mezi obchodními subjekty. Co se však jeví účelným na poli obchodněprávních a pracovněprávních vztahů, nemusí, a někdy ani nemůže být účelné v případě vztahu prodávající – konečný spotřebitel.
Legální definice, obsažená v směrnici č. 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva v informační společnosti, definuje účinnost technologických prostředků ochrany jako možnost nositelů práv kontrolovat přístup k předmětům ochrany, využít ochranných procesů kódování nebo šifrování, a využít mechanismů kontroly rozmnožování. Je nepochybné, že většina používaných DRM této definici odpovídá. Dle mého názoru by se však měly právní předpisy (a zejména právní předpisy EU!) vykládat co možná nejvíce restriktivně ve vztahu k zásahům do soukromí občanů. „Využití mechanismu kontroly rozmnožování“, popřípadě „kontrola přístupu k předmětům ochrany“ ještě neznamená získávání údajů o spotřebitelích a odesílání informací o použití chráněného díla nositelům práv.
Tomu, že Microsoft od DRM jen tak snadno neustoupí, nasvědčují i dosavadní zkušenosti s Windows Vista. Nadšení nového uživatele asi rychle opadlo po zjištění, že soubory, nedisponující DRM podporovanými Microsoftem, jednoduše nepřehraje. To dokazuje, do jaké míry jsou velké společnosti, jako je Microsoft nebo velká vydavatelství, na DRM technologiích závislé. Paradoxní je, že ačkoli je tyto ochranné systémy stojí nemalé peníze, přechod na jiný model prodeje bez podobné ochrany autorských práv by stál ještě více, protože by vyžadoval vytvoření konkurenceschopné nabídky.
Závěr
Nakonec lze očekávat, že celou záležitost nevyřeší zákonodárce cestou technicky nemožné represe proti P2P sítím, ale trh a ekonomické požadavky. Pro velké společnosti, které potřebují co nejširší zákaznickou základnu, přestane být ekonomicky výhodné investovat nemalé prostředky do DRM, které přitom jen odrazují potenciální zákazníky, a vydají se cestou pestřejší nabídky ekonomických modelů distribuce a jejich přizpůsobování skutečným požadavkům uživatelů. A pokud bude vytvořena použitelná konkurence nelegálnímu stahování, na vzniklém stavu nakonec nejvíce vydělají spotřebitelé.
Autor: Petr Mališ
Autor je studentem 5. ročníku Právnické fakulty UP v Olomouci, a absolventem Filozofické fakulty UP, obor francouzština-andragogika. Mezi jeho zájmy patří právo Evropských společenství a odborné překlady do francouzského jazyka.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
