Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Co s historickým elektroodpadem?

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 25. 4. 2007 09:15 | Přečteno: 3973X

Komplexní úprava tzv. elektroodpadu se do českého právního řádu dostala v roce 2005, kdy novelou zákona o odpadech byla do českého práva implementována směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Tímto byl v ČR zaveden systém sběru, recyklace a poplatků za recyklaci elektroodpadu, přičemž každý výrobce či dovozce má možnost přenést svou odpovědnost na jinou právnickou osobu, která provozuje tzv. kolektivní systém sběru odpadů a plní veškeré podmínky dané zákonem. V nedávné době způsobila rozruch jedna z těchto právnických osob – společnost ASEKOL s.r.o., která rozeslala řadě společností mail, ve kterém upozorňuje na to, že rozhodnutím Městského soudu v Praze je i nadále jediným oprávněným nakládat a vybírat příspěvky na historická elektrozařízení určená pro domácnost ve skupinách 3, 4 a 7 a že tedy každý výrobce či prodejce je povinen přihlásit se do tohoto systému. Jaké je pozadí tohoto případu?
Kdo jsou provozovatelé kolektivních systémů?
Jak bylo uvedeno výše, jde o právnické osoby zřízené za účelem převzetí povinností dle zákona o odpadech, které by jinak museli plnit výrobci či dovozci elektrozařízení. Jednotliví provozovatelé kolektivních systémů jsou zapisováni do „seznamu provozovatelů“ pro každou jednu skupinu elektroodpadu - těch je dohromady 10, od spotřebičů přes lékařské přístroje nebo hračky až po výdejní automaty. Další kategorií je to, zda jde o elektrozařízení určená pro podnikatele (B2B) anebo domácnostem (B2C). Zvláštní kategorií je historický elektroodpad.
 
Co je to historický elektroodpad?
Navzdory tajemnému názvu nejde o elektrozařízení z konce druhé světové války, nýbrž o ta zařízení, která byla uvedena na trh před 13.8.2005. To je totiž zásadní datum, od kdy byl zaveden systém sběru a zejména tzv. recyklační poplatky, o které se zvyšuje kupní cena elektrozařízení - každý kupující (bez ohledu na to, zda je to spotřebitel nebo podnikatel) tak přispívá k úhradě nákladů spojených se sběrem a recyklací popř. ekologickou likvidací kupovaného zařízení. U tohoto odpadu probíhá volná konkurence jednotlivých provozovatelů kolektivních systémů.
Problémem jsou ovšem ta zařízení, která byla uvedena před 13.8.2005, protože za ně nebyly uhrazeny žádné poplatky a neexistoval ucelený systém jejich sběru a recyklace. Náklady na likvidaci historického elektroodpadu tak nesou výlučně podnikatelé, kteří se podílejí na trhu s elektrozařízeními – ti jsou povinni přispívat zejména v závislosti na svém podílu na trhu.
Nejproblematičtější skupinou jsou elektrozařízení určená domácnostem. Zpravidla bývají nejstarší a často se jedná o značky, jejichž výrobce již zanikl. Zákonodárce proto pověřil v zákoně o odpadech Ministerstvo životního prostředí, aby upravilo podrobnosti vyhláškou. MŽP pak zavedlo vyhláškou č. 352/2005 Sb. systém zápisu jediného provozovatele kolektivního systému pro každou jednotlivou skupinu elektrozařízení, která byla určena výlučně domácnostem. U jednotlivých skupin těchto zařízení určeným domácnostem tak vzniklo monopolní postavení jednoho výhradního provozovatele kolektivního systému – základním kamenem úrazu je skutečnost, že tento monopol vzniknul vždy na základě správního rozhodnutí MŽP. Ministerstvo mělo dle shora uvedené vyhlášky rozhodnout o tom kolektivním správci, který má u daného druhu elektroodpadu největší podíl na trhu. Pouze takový provozovatel pak měl být exkluzivně zapsán do seznamu provozovatelů kolektivních systémů jako ten, kdo v dané třídě zodpovídá za historický elektroodpad z domácností.
 
Spory ohledně zápisu spol. Asekol
Společnost Asekol s.r.o. je jako jediný provozovatel kolektivního systému zapsán pro skupiny 3, 4 a 7 u historických elektrozařízení určených pro domácnosti (B2C, tzv. historická elektrozařízení), a to na základě rozhodnutí MŽP ze dne 22.12.2005. Asekol v poslední době začal opakovaně rozesílat shora uvedený mail, kterým vyzývá výrobce a prodejce k tomu, aby se zaregistrovali do jeho systému.
Společnost REMA 1000 IK, a.s. (dále „Rema“) se proti shora uvedenému rozhodnutí MŽP bránila, protože tvrdí, že u skupiny 3 – informační technologie a telekomunikační zařízení – dosahovala největšího podílu na trhu, většího než Asekol. REMA proto podala rozklad (což je odvolací prostředek dle správního řádu, o rozkladu rozhoduje příslušné Ministerstvo), nicméně dle zpráv z tisku bylo rozklad v průběhu roku 2006 zamítnut a v první instanci Rema údajně prohrála také správní žalobu.
Na stránkách spol. Rema se však objevují zcela protichůdné informace, podle kterých správní žalobu MŽP prohrálo (viz zpráva z 8.12.2006: „Vážení klienti, hromadný e-mail rozesílaný 8.12.2006 spol. ASEKOL k výsledku proběhlého soudu obsahuje opět nepravdivá tvrzení. Pravdou je, že jsme soud vyhráli, bylo dáno za pravdu klientům REMA Systému a uznána jejich práva. MŽP a ASEKOL tento soudní spor v plném rozsahu prohrály“).
Později bylo na stránkách spol. Rema zveřejněno rozhodnutí Městského soudu v Praze, které zrušilo předchozí rozhodnutí MŽP o zamítnutí rozkladů společnosti Rema, které byla ze strany MŽP zamítnuty z procesních důvodů. Toto rozhodnutí Městského soudu v Praze však pouze znamená, že o rozkladu společnosti Rema proti shora uvedenému rozhodnutí MŽP ze dne 22.12.2005 se i nadále rozhoduje na MŽP. Soudy se totiž v tzv. správním soudnictví nezabývají meritem věci (např. kdo má největší podíl na trhu?), nýbrž výlučně procesními náležitostmi předchozího správního řízení (zejména měl-li účastník řízení možnost se vyjádřit, odůvodnil-li řádně správní úřad své rozhodnutí apod.).
Soudních řízení probíhá zřejmě více a obě společnosti interpretují jednotlivá rozhodnutí vždy ve svůj prospěch.
 
Co mají firmy vlastně dělat?
Shora uvedené spory a nejasnosti se zdaleka netýkají pouze obou zúčastněných společností, nýbrž stovek podnikatelů, kteří s elektrozařízením obchodují nebo je vyrábějí. Tito podnikatelé se dostali ne vlastní vinou do právní nejistoty a jsou bombardováni protichůdnými informacemi. Právě společnost Rema ve svých smlouvách uváděla, že pokud se jí nepodaří získat oprávnění k provozování systému týkajícího se historického elektroodpadu, pak jsou objednatelé povinni zajistit si plnění svých povinností dle zákona o odpadech sami. Nyní však na svých stránkách uvádí, že Asekol a MŽP celý „spor“ prohráli.
Ze zdroje přímo na MŽP jsme se dozvěděli, že rozkladové řízení skutečně stále probíhá, přičemž do doby, než bude skončeno, není nutno provádět přeregistraci do systému Asekol, protože se zdá, by skupinu 3 skutečně mohla získat společnost Rema. Ačkoliv původní informace zněla tak, že bude rozhodnuto do 14 dnů, rozhodování se stále protahuje a v současné době bude prý rozhodující posouzení tzv. ročních zpráv, které byli provozovatelé kolektivních systémů povinni odevzdat do 31.3.2007 za rok předchozí (viz. § 37h odst. 2 zákona o odpadech); z těchto ročních zpráv by mělo být možné porovnat tržní podíly. Upozorňujeme tímto, že uvedená informace není oficiální a zříkáme se jakékoliv odpovědnosti, pokud bude v budoucnu MŽP postupovat jinak.
Pak snad bude konečně jasno, nicméně ani poté nelze vyloučit napadání rozhodnutí MŽP u správních soudů, ať už bude jakékoliv.
 
Závěr
Ze shora uvedeného vyplývá především značná pachuť z toho, jakým způsobem jsou v ČR opakovaně ukládány další a další povinnosti především podnikatelským subjektům. Celý systém je od počátku nepropracován, rozhodování úředníků je často stiženo právními vadami a hlavním důsledkem tohoto je právní nejistota všech zúčastněných.
Domnívám se, že tento stav vyplývá už z přípravy legislativy, která je chaotická, důvodové zprávy k zákonům jsou často zcela nedostatečné a v Poslanecké sněmovně je zvykem původní návrh takřka „rozstřílet“ pozměňovacími návrhy a vkládáním přílepků, které neobsahují důvodovou zprávu vůbec. V zemích zejm. na západ od našich hranic probíhá o větších návrzích změn nebo nových zákonech rozsáhlá odborná diskuse ještě dávno předtím, než jde zákon do Parlamentu. Norma bývá zpracována včetně podrobné důvodové zprávy, ve které jsou nastíněny obecné principy jednotlivých institutů a poté jsou podrobně (doslova větu po větě) odůvodňována jednotlivá ustanovení.
Jedině takovým omezením kvantity a důrazem na kvalitu může být výsledek legislativního procesu jasný jeho adresátům, ať už se jedná o státní orgány nebo právnické či fyzické osoby. Pak snad ubude zmatků a dlouhodobé právní nejistotě, jak tomu je u plnění zákonných povinností týkajících se historického elektroodpadu.
 
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodnímu a autorskému právu. Je členem České společnosti pro systémovou integraci.