Vymáhání nároků z nelegálního užití softwaru velkými výrobci

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 9. 9. 2014 17:34 | Přečteno: 6497X

V praxi se často setkáváme se situací, kdy zaměstnanec firmy, IČař spolupracující s firmou či subdodavatelská firma přistupující do systému firmy (např. obchodní zástupci, účetní) si stáhnou nelegálně (bez licenční smlouvy) software zejména globálních výrobců softwaru. Ti pomocí softwarových monitorovacích nástrojů jsou schopni zjistit kdy došlo ke stažení softwaru, na na jaký počítač, kdo je majitelem hardwaru s tím, že následně firma je kontaktována zástupci těchto velkých výrobců s požadavkem na zakoupení většinou nákladné licence nebo návrhem mimosoudního vyrovnání v řádech desítek tisíc. Již však tito výrobci neřeší konkrétní odpovědnost firmy a ani dané osoby, natož zda software byl užit ve prospěch firmy.

Kdo nese odpovědnost
V případě nelegálního stažení softwaru, pak povinnost k náhradě škody či bezdůvodného obohacení bude mít primárně daná firma, u níž bude nelegální software odhalen. K přenesení odpovědnosti z firmy na zaměstnance je nutné, aby firma prokázala, že učinila veškerá opatření k zabránění nelegálnosti (vnitřní právní úprava firmy, legálnost ostatního SW apod.) a zejména že odpovědným za instalaci nelegálního softwaru je konkrétní zaměstnanec či třetí osoba s tím, že firma tomuto nemohla zabránit. Trestněprávní odpovědnost nese pak tato fyzická osoba.
Nicméně jestliže firma není schopna toto odpovídajícím způsobem prokázat, pak odpovědnost za vzniklou škodu nese primárně tato firma.

Jaké jsou nároky výrobců SW z odpovědnosti
Výrobce může zásadně požadovat:

• zákaz užití nelegálního softwaru
• sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně stažené rozmnoženiny apod.
• zničení nelegálního softwaru
• poskytnutí přiměřeného zadostiučinění formou omluvy či zadostiučinění v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím s tím, že výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva došlo (tím není vyloučena dohoda o narovnání),
• náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání se softwarem. Výše bezdůvodného obohacení činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného užívání.

Pokud by soud měl zkoumat nároky, které náleží výrobci softwaru, pak se domnívám, že při prokázání nelegálnosti určitě bude rozhodnuto o zákazu užití a zničení nelegálního softwaru. Současně bude však problematické určit přiměřené zadostiučinění a bezdůvodného obohacení, kdy soud musí zkoumat:

• Jakým způsobem došlo k porušení autorského práva?
• Jaké byly důvody a následky takového porušení?
• Jakým způsobem byl ohrožen nebo mohl být ohrožen výrobce softwaru nelegálním užitím?
• Jaká je hodnota licence softwaru? 
• Jaký zisk či nemajetkový prospěch získala daná firma nelegálním užitím?
• Jak dlouho a zda nelegální užití softwaru trvá a v jaké intenzitě?

Závěr
Je evidentní, že výrobce softwaru v soudním řízení je tak v nelehké důkazní situaci a zejména se musí potýkat s neúměrně dlouhou délkou soudního řízení. Na druhou stranu snaha některých výrobců požadovat zakoupení nákladné licence a hrozba žalobou či požadavkem na nepřiměřené vyrovnání není také na místě. Výrobce by měl pochopit, že ne každá firma se snaží úmyslně pořizovat nelegální software a zabránit excesům ze strany zaměstnanců či osob přistupujících do systému firmy není zcela možné. Lze tak jen doporučit najít kompromis ve formě mimosoudního narovnání v případě, že opravdu software byl použit ve prospěch firmy. Pak je namístě přiměřené odškodnění odpovídající délce užívání nelegálního softwaru a jeho ceně a přínosu pro firmu z takového protiprávního jednání. Nicméně naopak pokud firma je schopna prokázat, že učinila vše pro zabránění nelegálního užití a že software nebyl užíván ve prospěch firmy, pak nezbývá výrobcům softwaru nic jiného než žalovat konkrétního zaměstnance či osobu, která měla přístup k systému firmy a software nelegálně stáhla.
 

JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména právem informačních technologií a problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií, je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo.